Nevidím na té básni nic špatného - je zařazena v tématickém celku "Člověk a zdraví" a děti mají k tomuto tématu v čítance řadu jiných básní od různých autorů se jmény občas i cizokrajnějšími.

Proti jménu autora samozřejmě nic nemám - prostě mě pobavilo, jak mě malá usadila, když mi vysvětlila, že ví kdo je "gej"... Bez téhle historky by ten článek ani neměl smysl, protože měl v první řadě pobavit.

No a k té básni: Mě prostě přijde že báseň "z lékárny" by měla vypadat nějak takhle:

Když někoho bolí hlava,

pan doktor mu prášek dává.

Naražené kosti, svaly,

mažem mastí, i když pálí,

odřeniny, zdroje strastí,

ošetříme leukoplastí...

A tak podobně (berte to jako vzorek - je to vymyšlené za minutu z fleku, určitě si nemyslím, že by to takhle mělo jít zítra do tiskárny) - prostě trochu akce, aby si pod tím člověk něco představil... a ne bezduchý výčet rekvizit... K tomu název "Zázračné" prášky... V básni se prášky objeví jako jedna z mnoha věcí a o tom, že by byly způsobily nějaký zázrak tam také není ani slovo...

A upřímně řečeno, i ten výpis věcí z lékárny mi přijde podivný - Když se řekne Člověk a zdraví, vybavíte si plechovku, oplatky, nebo misku pod kelímky?

V originálu ta básnička možná není blbá. Ovšem překladatelúpřebásnitel... Nebyla to nějaká ženská?

My jsme se v tomto věku ve škole ruské básničky neučili. I když všude kolem zuřil sociálismus, my jsme se učili recitovat Kainara, Sládka, Říhu, Kožíška, Raise... Dodnes toho spoustu umím zpaměti.

Já vím, že překlad to může pořádně upravit.... Netuším,kdo to překládal, je to v učebnici pro druhou třídu a přímo překladatel tam není uveden...

Jako já chápu, že třeba v ruštině mají výraz pro nějaký konkrétní lék, co my tady vlastně ani nepoužíváme a ve finále z toho vylezou oplatky ....

Ale přiznám se, že principiálně mi přijde vůbec divné zařadit do učebnice básničku z ruštiny, kde se jenom vyjmenovává, co najdete v lékárně... Opravdu si dovedu představit, že když bude potřeba básnička o lékárně, tak ji kdokoliv z nás zvládne napsat lépe a zábavněji...