Být členem volební komise je náročná práce. Člověk musí být ostražitý, bdělý a připravený na různá překvapení. Pár situací se kterými se může superhrdina ve volební komisi setkat Vám popíšu:
Člověk třeba s údivem zjišťuje, že na základních školách nejsou automaty na kafe a musí poníženě žebrat o životadárný nápoj u ředitele.
Náročné jsou i různé rozhovory:
U stolku:
"Vy jste Hejkal?"
"Ne nehejkal. Hýkal!"
"Tak Hýkal - tady máte obálku."
Pán za plentou:
"Haloo - ona je nadržená, nevadí to??"
"Cožeeee prosím?"
"Říkám, že ta obálka je natržená"
Maminka s dětma u volební urny:
"Josífku, strč tam obálku a ne prstíky. Víš jak to minule dopadlo!"
Netrpělivý volič:
"Pane, musíte s tím jít za plentu"
"Já bych rád, ale když tam už někdo smrdí půl hodiny! KRÁVY!!!"
Pečlivka:
"Prosím vás, ta obálka se má zalepit?"
"Ne"
"Pozdě"
(pán byl důkladný - oblepil jí celou dokola)
Naštěstí pro chvíle nudy je k dispozici školní knihovna. Studuji příručku pro Pionýry s pokyny, jak si vyhrabat díru na spaní ve sněhu.
Obcházení voličů s přenosnou urnou má také svá rizika. Člověk se třeba v předsíni neprozřetelně zuje a pak jen kouká, že má na ponožkách nalepenou žvýkačku a kus knedlíku. Nebo zazvoníte, zabzučí zámek, nikdo nic neřekne a běháte jak cvok po desetipatrovém paneláku ve snaze najít jmenovku. Ta přirozeně na žádných dveřích není, takže čekáte až vás někdo zase pustí ven ke zvonku.
Vyčerpaný člověk se těší na slíbené občerstvení, které má ale podobu stravenky. Jak na potvoru nikde v okolí není hospoda a papírek samotný moc nezasytí. Škodolibí kolegové z jiných komisí mi zasílají fotky baget, chlebíčků, koláčků a jiných pochutin, které tam mají.
Pokyny, co dělat při odchodu ze třídy, nedodržel jediný volič!
Konečně ve 22:02 zavíráme, když se do místnosti vřítí jakýsi dav. Hlava rodiny mává rukou s digitálkami a nekompromisně oznamuje, že mají ještě 15 vteřin čas.
Druhý den odcházím v 8 hodin ráno volit do svého okrsku, kde jsem evidentně vzbudil celou komisi. Resp. obě dámy, které tam asi někdo předešlý den zapomněl.
Na druhé kolo mám zlepšovák. Máme 2 volební urny, takže by stačilo na jednu napsat Babiš a na druhou Pavel. A lidé by to jen házeli do příslušné bedýnky. Anonymita je přece zajištěná tím, že hlasy jsou v obálce. Kolega můj nápad vylepšuje myšlenkou, že pak by ty urny stačilo zvážit a nemuseli bychom to počítat. Předsedkyně komise nás označuje nelichotivým slovem a návrhy zamítá.
Do toho přichází pán s tím, že má vlastní volební urnu.
Praská pode mnou školní židle a potupně se kácím na zem. Kolegyně vedle provokuje kávou v kelímku, kterou jí přinesl soucitný manžel.
Zmatená volička:
"Občanku, jo? Tady ji máte"
"Ale paní, to je průkaz VZP"
"To je snad jedno, ne? Já nic jiného nemám, mě s občankou utekl pes".
Netrpělivý volič:
"Jaké nejde - já chci k vám!"
"Nemůžete, volí se podle ulic."
"Ale tam je fronta! Proč si nemůžu normálně vybrat k jaké pokladně se postavím?"
Kolegyně vedle se zabraly do diskuze o tom, že zlatokopka Hanychová chodí se Soukupem jen kvůli prachům. A ještě navíc si ho (mrcha jedna) pojistila dítětem. V zápalu debaty si ani nevšimly pochechtávající se fronty voličů.
Roztržitý volič:
"Prosím vás, já tam hodil občanku"
"To není platný hlas - my Vám ji zítra vyndáme a stavte se pro ní"
"No dobře - a co teď s tou obálkou? Tu tam mám hodit taky?"
Na dnešní táhnoucí se den volím další literaturu z třídní knihovny
Volič - obchodník:
"Prosím vás, můžete mi těch Babišů dát víc? Oni za ně v hospodách dávají pivo!"
"To asi nepůjde"
"Nevadí, já si poradím" - a jde vybírat koš u dveří s odhozenými lístky.
Šetřivý volič:
"Zde máte obálku a volební lístky"
"Děkuji, mě zbyl Babiš od prvního kola"
Účast byla velká. Jeden známý to komentoval následovně: Naše ulice kromě pěti voličů volila komplet. Asi si při volbě dvou bývalých komunistů všichni vzpomněli na povinnou volební účast a raději šli. Co kdyby si uliční důvěrník zase vedl seznamy? :-)
Jak píšu, bylo to náročné. Něco jsem zažil, něco odposlechnul od kolegů na jiných Prahách. Já vím, že by jste to dělali lépe. Ale po bitvě je každý generálem :-)
