Nezapomněla jsem....

Hezké počtení!

..ale je fajn, ze Ti synek zavolal, taťko

jojo.. ale to mu musí téct do bot.. je to lump.. věčně nedostupnej.. případně si ztlumí zvuk, bo ho to prý ruší.. asi má stovky hovorů.. hotovej manažer

Už se těším, až Tom začne chodit do školy

teda Ty to bereš hopem.. chudák kluk.. sotva se rozkoukal mlékem a strdím, už bys ho hnala do školy.. taková křivda

ty vase pribehy ze zivota jsou stejne nejlepsi polivka pro dusi. Doufam, ze se kralicek brzy postehuje zase nazpatek. Hezke, jak se zastal a doufam, ze z toho zas tak velka zivotni krivda nebude. Ja jsem jako mala povazovala za ohromnou krivdu, kdyz me mamka posilala dolu do sklepa pro zavareniny a brambory. Musela jsem projit pres tri patra schodu a tam dole ... tam byla tma, desna zima, na zdi vycpany tatkovy zvirata a pokazde jsem si namlouvala, ze se nebojim. Proc jsem pro ty zavareniny musela chodit JENOM ja?? Nikdy nezapomenu, jak jsem si vzdycky celou cestu nadavala pod fousy a povazovala cely svet za desne nespravedlivy.

je zajímavé, jak nás určité situace a chvíle z dětsví, dokáží usměrovat životem i v dospělosti.. například brambory a zavařeniny, Vy jste Alex kvůli nim utekla přes půlku světa

tak zase přijďte na polívku.. u mě zavařeninu těžko najdete děkuju

!

Křivdy se nezapomínají jednoduše. Ale když se to nenaučíme, tak nás potom celý život křiví ... ale o tom je vlastně život.

já Vám nevím.. mně naopak přijde, že nás pokřivuje právě to, že se křivdy naučíme zapomínat.. pak už je na nás samotných jak moc.. a to je, jak říkáte, život.. díky za palec

.  Karma.

kuju..

Díky

neděkujte.. bděte.. a v mém případě čtěte děkuju..

No jo, Honzo, první křivdy nezapomínáme...a to ještě netušíme, že ty největší nás teprve čekají.

„čeho se na nás dopustí jiní, s tím už se nějak vyrovnáme.. horší je to s tím s tím, čeho se na sobě dopustíme sami“.. tuším věta z filmu Sněženky a machři.. to je přesný Vando ne? ale jinak máte pravdu.. na kudlu v zádech si nikdy nezvyknu

Moc hezké počtení

to mě těší díky za palec