kdo bere stopaře?

Rychlá sprcha. Do tašky dvě knížky, jednu pro sebe a druhou, co mám rozečtenou se synem. Úprk z pavlače a schody v metru beru po dvou. Csss, dveře se zavřeli, ale já stojím na nástupišti. Je svátek, další metrem už autobus nestihnu. Že bych šel na stopa? Už dávno jsem nestál u krajnice a zdviženým palcem naznačoval projíždějícím autům, že bych chtěl svézt. Na druhou stranu, čekat čtyři hodiny na volný spoj, se mi nechce. Vidíš, vole, pořád máš dost času, tak si to vyžer.

Zapínám si bundu co to jde, tašku přes rameno, cigaretu do ruky, do sluchátek Cohena, a vyrážím směr výpadovka, která je od nádraží sotva deset minut chůze… Co já se toho nastopoval, na intr, do školy, na vojnu i na vandr. Za mlada. Čas nehrál roli. Šlo o svobodu, pocit volnosti, dobrodružství. A taky potřeba ušetřit na kapesným aspoň na dvě piva, ještě líp, třeba na kino. Nestalo se mi, že by někdo nezastavil, vždycky jsem dojel, nebo se alespoň přiblížil. Pak s prvním autem, přišlo mi zcela normální brát stopaře taky. A beru je dodnes. Jasně, překontroluju, jestli se mi něco někde neválí, o co bych rád přišel, a zastavím.

Došel jsem na místo, kde jsem stál naposledy před patnácti lety. Konkurenci nemám, stojím tady sám. Otočím se směrem k projíždějícím autům a zdvihám ruku s palcem k nebi… Zrovna před čtrnácti dny jsem vzal prošedivělého pána v deset večer, který mířil do Vranýho. Což je v podstatě Praha, ale městská tam nejezdí, vlak málo, a mají tam přívoz přes Vltavu, který o víkendu nefunguje. Tak ten pán stopuje z odpolední směny už dvacet let.

Je docela provoz, prodloužený víkend láká lidi na chalupy. Dlouho tu stát nebudu, věřím ve sváteční náladu řidičů. Po deseti minutách popotahuju tašku na rameni a přemýšlím, jak ještě líp zapůsobit na projíždějící… Pokud můžu, stopaře si vybírám. Nejprve podle pohlaví, samozřejmě. Muže beru nejméně. Páry jsou v pohodě, to je vždycky zajímavý, kdo si sedne dopředu. A holky beru vždy, není nad to si nezávazně pokecat. Ovšem poblíž Teplic holčina u krajnice ještě neznamená, že někam jede. Zvláštní, chtěla zahřát a to nebyla ještě taková zima.

No ale mě začíná být zima fest. Taky bych potřeboval zahřát. Mírně poposkakuju, třeba jim dojde, že mi je zima a už někdo zastaví. Jsem po noční a nevyspalej. Po půl hodině si zapaluju Viceroyku a kouřím tak, aby to nikdo neviděl. Nerad bych případnýho zájemce odradil kouřením, evidentně se nemusím bát, nikdo zatím ani nepřibrzdil… Kolujou historky o stopařském harašmentu. Já zažil dvě. Zastavil jsem mladé dívce a ta semnou nepokrytě flirtovala. Erotické dusno, že by se dalo krájet. Byla hezká, v sukni, příjemně povídavá, s rovnátky. Ruka na mém stehně mě měla přesvědčit, že to myslí vážně. A já vážně přemýšlel, že někde zastavím. A taky zastavil, aby mohla vystoupit. Do dnes to vnímám jako svou prohru, porazila mě žába.

Ruka v rameni povoluje, palec už nesměřuje přímo k nebi. Přestává mě to bavit. Stojím tady jako chobot. Aut projíždí mraky, nikoliv plných. Zima mi projíždí celým tělem. Lidi v autech dělaj, že mě nevidí, daří se jim to skoro už hodinu… Bylo mi někde kolem dvaceti, pod obepnutým tričkem se rýsovala slušná postava, bylo léto a stál jsem někde tady. Po chvilce mi zastavilo červené BMW, na místě řidiče týpek kolem pětatřiceti, česko-německou hatmatilkou se zeptal kam jedu, rychlá domluva a nasedám.  Na místě spolujezdce štos pornočasopisů, který házím za sebe. Rozjede se, znovu mi podává časopisy. Tak mu vysvětluju, že je tisknu a že jich mám plnej kufr, protože jimi uplácím poliše. Ty jsi pěkná kluk, povídá. A mě to teprve docvakne. I ten chumáč peněz  v dlani, co si hraje se šájtrpákou. Hodina cesty mi utekla neskutečně rychle, páneček mě fakt pobavil. Týden na to zastavuju svou škodu stopět u krajnice mladýmu klukovi. Kam potřebuješ? Koukne na mě, koukne na sedadlo spolujezdce a při nasedání povídá: vypadáš normálně, teď mě vezl chlap v červeným bavoráku a štosem porna na předním sedadle.

Zima semnou lomcuje, kouřím a už to ani neskrývám. Padá na mě neskutečná únava. Už jsem prostě starej. Espézetky se mi splývají a čtu na nich: jsi idiot. Rozpohybuju ztuhlé nohy a odcházím čekat dvě a půl hodiny na volný spoj. Na stop mě už nikdo nedostane.

Jen si říkám, kdo vlastně bere stopaře? Červených bavoráku moc nejezdí a idioti většinou nemají řidičák…