- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Honzo, k tomu není třeba slov
Jíťo přiznej se.. že se "to" bála rozkliknout ;)
Si pamatuju, jak jsme měli na gymplu nástěnku se svýma fotkama ve věku do tří let. Až na výjimky jsme byli všichni nahatí. A přestavte si, bylo to normální a byla kolem toho jen spousta legrace ze strany kantorů i z naší. Jestlipak by dneska něco takovýho prošlo... Na veřejně přístupné nástěnce...
mám kamarádku co má, jak sama říká, aťas pro opravdu velký holky :) ona je fotí noblesně a je to taková terapie pro ně.. a pak se tu a tam pochlubí na Facebooku s povedenou fotkou.. podotýkám že na nich je víc skryto než by bylo vidět.. a přesto se jí stalo, že už jí několikrát někdo nabonzoval a její stránka byla zrušena.. toliko k "nástěnce" dnešní doby ;)
Není to tak dávno, co jsme si utahovali z Amíků, jak jsou na hlavu a už to tu máme taky. Není ta tupost stáda nějaký utajený virus, který se naprosto nekontrolovaně šíří a infikuje?
Já bych spíše napsal: "Tupost elit a lhostejnost stáda"
Pokud naše hyperkorektnost bude pokračovat, budou matky udávány sousedy za to, že líbají své děti...
a nebo můžeme dojít ještě dál.. děti budou udávat rodiče, že spolu spí :D
Ono v té době především neměl foťák každý a z těch, co nějaký foťák měli, jen málokdo dokázal udělat fotky, na kterých vůbec bylo k rozeznání, jestli fotil dítě ve vaně nebo parní lokomotivu.
A nebylo zvykem posílat kdekomu fotky mailem a zveřejňovat je na netu. jedno ani druhé jsem neznali. To se nám tenkrát fotilo.
si pamatuju jak se každá fotka pětkrát přeměřovala a nacvičovala aby taky nějak vypadala.. ani políčko filmu nazmar :) a taky si moc dobře pamatuju jaký to byl svátek dostat se k "něčemu" pro dospěláky.. kopírka a samizdat.. to opravdu byla kolikrát spíš lokomotiva v kouřové cloně ;)
Taky by se u nás ve fotoalbu našlo pár kompromitujících fotek
Šárko trochu se bojim, že by se u Tebe mohlo najít "kompro" v množství jako u Mrázka :D
Jene, tak ja se teda taky priznam...:
Kdysi začátkem devadesátých let jsme na spolecne dovolene se svagrovejma vyfotili nase celkem 4 deti v podobne poloze jako ve filmu S tebou mne bavi svet, tedy nahate před skopkem s vodou, coz se jim naramne libilo a nam to prislo také vtipne a jako dobra vzpomínka (jednou) na jejich detstvi. Stoji tam krasne jako stupinky jeden vedle druhého a nadherne se chechtaji....
Po par letech (1996) jsem odjel sluzebne na pul roku do Kanady a bral si s sebou mimo jiné i album s fotkama deti. Jak jinak, po chvilich samoty a stesku jsem se jimi i pochlubil domorodcum. No sbohom! Nepochopili, nepochopili a dodnes mne asi mají za uchyla. Ja je zase tehdy mel za idioty, co uz jsou uplne zpracovani vsemi temi jejich ismy... A dockali jsme se, mame to dneska uz i tady, vůbec bych se nedivil, kdyby se tahle fotka stala ted a tady předmětem dolicnym, nejlepe po nejakem stavnatem udani... Ale v pocitaci ji teda nemam, nebo jo...? Leccos jsem onehda v nadseni z novych technoligii naskenoval...
za clanek
ahoj Jene :) přiznání je polehčující okolnost, ne? vlastně to asi taky bejvávalo což.. jak píšeš o udání.. ono už se několik takových případů našlo.. rodiče na kordy a jedna hambatá fotka udělala z otce vyvrhele.. moc smutnej případ..
díky za blog pod blog ;)
já Vám nevím.. lidi už toho něco natesali do kamene.. no a že by se to extra četlo ;)