Proč by politruk pohraničníků neměl být náměstkem pro školství

Jmenování někdejšího politruka pohraniční stráže a kandidáta StB Václava Sloupa (KSČM) do funkce krajského náměstka pro školství v Karlovarském kraji vyvolalo velké vášně. Uveďme si proto pár racionálních důvodů, proč by měl odejít anebo být odejit. V zájmu všech a hlavně v zájmu KSČM. Na první pohled se v kraji děje totéž, co v krajích jiných. Druhým pohledem však odhalíme, že se situace zásadně liší. V tom nejhorším slova smyslu.

Stručná odpověď na otázku v titulku pro ty, kteří se nechtějí prolouskávat mým myšlenkovým tokem níže:

Protože byl politrukem u pohraniční stráže a "kandidátem na spolupráci" StB

Verze pro ty, kteří si mohou dovolit pár minut prokrastinace:

Zatímco v ostatních krajích, kde do funkcí radních anebo náměstků pro školství byly za KSČM instalovány osoby, které se - alespoň na první pohled - za minulého režimu nijak výrazně neprovinily, jde v případě Václava Sloupa o člověka, který začal sloužit komunistickému režimu v době normalizace. Tedy v době, kdy byly všem dobře známé snad všechny zločiny napáchané tímto režimem v období totalitních 50. let.

Začal sloužit v době, kdy už stranu opustili všichni idealisté typu Petra Uhla a dalších pozdějších disidentů, kteří již dávno prohlédli režim, v němž žili. Poslední idealisté stranu opustili po okupaci v roce 1968 buď sami anebo byli odejiti.

O těch, kteří se v této době aktivizovali, opravdu není třeba si dělat iluze. Za aktivizaci přitom až tak nutně nepovažuji vstup do KSČ, který byl pro mnoho lidí nezbytný z profesních či rodinných důvodů, ačkoli i tací lidé nám mohou být proti srsti. Být politrukem u pohraniční stráže a k tomu kandidátem StB, to byl opravdu jiný kalibr. Kalibr, který bychom dodnes měli vnímat a pro který bychom návrat takového člověka na jakoukoli politickou pozici neměli připustit.

Nejde o laciný antikomunismus, ale o princip

Můžeme si myslet o KSČM co chceme. Posloužit nám k tomu může třeba Stručný antikomunistický a anti-antikomunistický argumentář Jiřího Pehe.

Dvě desítky let od pádu železné opony se musíme smířit s tím, že KSČM existuje a že je parlamentní stranou a že vede několik krajů. Děkovat za to můžeme pravicovým vládám porevolučním, které se raději než o její zákaz staraly o to, jak vše co nejdříve zprivatizovat. Pravicové vládě dnešní (byť se o její pravicovosti dá hodně spekulovat) zase můžeme děkovat za to, že komunistům dlouhodobě nahrává na smeč. Až je s podivem, že smeč v krajských volbách nebyla ještě mnohem tvrdší.Komunistům můžeme zase "děkovat" za to, že se na rozdíl od ostatních postkomunistických stran v zemích Visegrádské čtyřky odmítli zásadněji reformovat a že si zachovali "svou tvář". Prodělali více či méně pouze kosmetickou změnu, která ale stačila pro jejich sebezáchovu i pro to, aby česká justice byla na jejich pozdější zákaz krátká.Je mi dalek laciný antikomunismus pravicových stran, který vždy vytasí z nouze před volbami, aby tak zakryly vlastní vyčpělost a absenci jakékoli vize pro směřování státu. Byl bych rád, kdyby KSČM ukázala - ačkoli ji niky volit nebudu - že přeci jen nějakou očistou a sebereflexí prošla a že je moderní levicovou stranou.

Nominací podobných lidí do tak důležitých funkcí ale sama přiznává, že tomu tak není. Což sami její představitelé potvrzují stylem argumentace, "že nic není černobílé a že bychom každému člověku měli dát příležitost se ukázat".

Není třeba se obávat návratu komunismu v podobě, jak jsme ho znali před rokem 1989. Mezinárodně-politická situace je zcela jiná a samotným komunistům nejde o nic jiného, než o to, aby se podíleli na moci. Jejich ideologie zůstala jen v podobě bust Stalinů a Leninů v jejich kancelářích a nahradila ji podnikatelská aktivita a touha po participaci na moci.

V duchu hesla "nejsme jako oni" a ve jménu demokracie jim v tom nemůžeme zabránit. Alespoň ne v momentě, kdy ostatní strany dělají totéž.

Co ale můžeme? Vyvíjet tlak na výměnu stávajícího náměstka pro školství za alespoň trochu přijatelného zástupce. A to nejen na samotnou KSČM, ale i na jejího koaličního partnera ČSSD, která komunistům pozici náměstka pro školství přinesla na zlatém podnose.