Dálnici nebo život! Aneb Rychlostní silnice kraj nespasí

V poslední době se v Karlovarském kraji opět po nějakém čase klidu "probudilo" téma stavby rychlostní komunikace R6 mezi Karlovými Vary a Prahou. Že je současná podoba silnice mezi zmíněnými městy nevyhovující, není třeba dodávat. Zarážející je ale samotná podoba diskursu vedeného kolem této stavby. Přístup "dálnice nebo nic" totiž má totiž jeden pravděpodobný konec: dalších patnáct let budeme do Prahy jezdit po stejné silnici jako dnes. Díky vládním škrtům máme čas na zamyšlenou. Je nutné stavět do Prahy dálniční komunikaci, když účelnost této stavby odborné studie vyvracejí?!

Každý, kdo občas zavítá na silnici I/6 spojující hlavní město s lázeňskou metropolí, si je vědom, že její současná podoba je nevyhovující. Jak už ale bylo mnohokrát uvedeno, stavba dálnice v úseku Nové Strašecí - Karlovy Vary by byla doslova "mrháním veřejnými penězi", neboť intenzita dopravy dosahuje "jen" 8 tisíc aut denně. Pro srovnání: Po průtahu v Karlových Varech projede denně 40 tisíc aut!

Uvedený komentář poukazující na nesmyslnost tvrdohlavého lobbování za výstavbu dálnice je nadmíru výstižný. Ministr dopravy Vít Bárta minulý týden při návštěvě Karlovarského kraje velmi taktně a jinými slovy řekl, že Česká republika má daleko důležitější dopravní priority, než je zrovna R6.

"Nyní pracujeme na superkoncepci, která má výrazně zlepšit priority v dopravní infrastruktuře České republiky. Chápeme, že Karlovarský kraj má hodně složité silniční spojení do Prahy, a proto je potřeba se o tomto tématu bavit a jednat," řekl Bárta. O den dříve ministerstvo zmíněnou studii zveřejnilo.

Komplexní analýzu ne/potřebnosti rychlostní silnice R6 nedávno nabídl Jiří Guth. Ten mimo jiné poukazuje na fakt, že mnohem větší provoz panuje na silnici směrem z Karlových Varů na Ústí nad Labem.

Slova hejtmana Karlovarského kraje, že "za to stojí" jedině čtyřproudová silnice, jsou přinejmenším nešťastná. V odkazovaném komentáři to skvěle vystihuje Miloslav Zítka. "Pokud hejtman Novotný i v této situaci, kdy jsou zastavovány projekty i na vytíženější silnice, než je I/6, trvá na čtyřpruhovém uspořádání, tak tím slibuje občanům kraje, že do Prahy budou ještě dlouhou řadu let jezdit po tom, co nyní."

Inspirace v Německu: Co takhle „hybrid“?!

Kraj a města ležící na trase by místo čtyřproudové silnice měli společně prosazovat jiné možné varianty. V první řadě stavbu obchvatů obcí - a to včetně obchvatu Karlových Varů -, jejichž obyvatele současná silnice doslova dusí, a zadruhé změnu české dopravní legislativy.

"Nyní například s krajem řešíme, zda by měla být silnice čtyřproudová, či se spokojíme se skromnější vizí. Nadále je také důležité uvažovat o výstavbě obchvatů obcí. Chceme i zde hledat maximální úspory podobně, jako se to podařilo například v jížních Čechách a na jižní Moravě. Záleží také na tom, kolik mi dá peněz vláda," uvedl minulý týden Bárta. A zároveň tak naznačil, kudy by se měly snahy Karlovarského kraje ubírat.

Rozdíl mezi rychlostními komunikacemi a dálnicemi vyplývající z českých zákonů je pro běžného řidiče prakticky nepostřehnutelný. Dá se říci, že spočívá jen v detailech.

Řidiči, kteří mají s rychlostními silnicemi zkušenost například z Německa, si ale určitě všimli toho, že tyto jsou jakýmsi "hybridem" mezi dálnicí a silnicí první třídy. Německá dopravní legislativa je jednoduše flexibilnější.

Rychlostní silnice ve Spolkové republice mají kromě jiných dva zásadní parametry – mimoúrovňové křižovatky s odbočovacími pruhy a pravidelné zdvojené pruhy umožňující předjetí "loudajících se" kamionů. Díky tomu je doprava mnohem plynulejší. Pravidelní cestující na trase Karlovy Vary – Praha si při drobných analýzách kolon všimnou, že kolony se zde tvoří právě za odbočujícími vozidly a také na železničních přejezdech.

Spolu s dalšími "vylepšováky" mají tyto silnice ještě jednu velkou výhodu. Zákon nestanovuje maximální povolenou rychlost, ta je na jednotlivých komunikacích určena značením podle parametrů a stavu vozovky. Asi nejčastěji je maximální povolená rychlost stanovena na 110 kilometrů v hodině.

Spolu s dalšími "vylepšováky" mají tyto silnice ještě jednu velkou výhodu. Zákon nestanovuje maximální povolenou rychlost, ta je na jednotlivých komunikacích určena značením podle parametrů a stavu vozovky. Asi nejčastěji je stanovena na 110 kilometrů v hodině.

Jednoduchou logickou úvahou dospějeme k faktu, že výstavba takové silnice musí být výrazně nižší než na stavbu dálnice. Navíc není třeba čekat na změnu legislativy. Ministerstvo dopravy a Ředitelství silnice a dálnic může takové silnice plánovat a případně stavět podle kritérií stanovených návrhem zákona.

Vzhledem k rychlosti stavby a rychlosti legislativního procesu by to šlo celkem jednoduše skloubit. Jde o to umět spolupracovat, konzultovat a chtít.