Když morálka prohrává na celé čáře

V roce 1998 darovala Praha 7 za starostování Jana Svobody (tehdy ODA) z morálních důvodů jeden z letenských domů Pavlu Fuchsovi, synovi původní židovské majitelky. 

Nedávno na návrh téhož Jana Svobody (nyní ANO) radnice svůj dar, kvůli údajnému nevděku obdarovaného, odvolala.

Čím se měl údajný nevděk dnes již osmdesátiletého Pavla Fuchse projevit, nikdo neví. Radnice však argumentuje tím, že v jednom z řady dokumentů žádosti o dar z 90. let, byly nepřesné údaje o věku a stavu původní majitelky, Valerie Fuchsové. Dokonce i soud přitom upozornil, že ve smlouvě už jsou všechny údaje v pořádku.

Celý případ tak zavání velmi nelibě. Je totiž třeba si připomenout, že rodina Fuchsových přežila hrůzy války, když byla internována v terezínském ghettu. Následně se rodina stala terčem nátlaku dalšího hrůzného režimu, tentokrát komunistického.

Po roce 1989 se podařilo alespoň část křivd, spáchaných na lidech totalitními režimy, napravit. Příkladem byl i dar zmíněného domu původním majitelům. Jenže najednou přišel podivný zvrat, za kterým zůstává nechutná pachuť. A také jeden starý člověk, se kterým se život rozhodně nemazlil. Naopak zasazoval mu jednu ránu za druhou. Když se konečně dočkal satisfakce, tak si jí mohl užívat pouze pár let.

Právní kličky a malost lidí bez historické paměti zvítězily nad morálkou a smyslem práva, kterým by vždy mělo být dosažení spravedlnosti. To je velmi smutné vítězství.