Česká střední třída na odstřel

Živnostníci, malí a střední podnikatelé se v České republice stali téměř lovnou zvěří. Jak se to projevuje? Komu to prospívá? Podaří se tento lov zastavit?

Živnostníci a podnikatelé by teoreticky měli být státem milováni. Živíme se sami, často i další zaměstnance, odvádíme státu daně, sociální a zdravotní pojištění, spousty různých poplatků, a moc toho od státu nechceme. Stačilo by nám stabilní prostředí bez neustálých změn předpisů a státní správa fungující jako partner, se kterým lze normálně řešit potřebné provozní věci, a taky se normálně domluvit v případě problému. Ty se totiž v podnikání vyskytují zcela běžně.

Realita je ale odlišná a stále více přituhuje. Kontrolní hlášení, EET, institut nespolehlivého plátce DPH, udavačský web, nemilosrdné lhůty, likvidační pokuty. Nikoho nezajímá, zda jste poctivý podnikatel, který se s něčím třeba z důvodu nemoci o den či dva opozdil. Třeba v případě kontrolního hlášení znamená jediný den zpoždění okamžitou pokutu v řádu desetitisíců korun. Pokud například zaměstnanec nezadá tržbu do EET, nesete za to odpovědnost, opět pod hrozbou obřích sankcí.

Asi každý podnikatel zažil sekundární platební neschopnost. Jde o situaci, kdy nemůžete hradit své závazky, protože vám dluží zákazníci. Proto například včas neuhradíte DPH či jiné nutné platby. Jste normální poctivý živnostník, takže se své dluhy snažíte co nejrychleji vyrovnat. Ovšem přesto můžete spadnout do kategorie nespolehlivého plátce DPH a tím pádem přicházíte o možnost získat například veřejnou zakázku.

Úřady nerozlišují, zda je někdo nepoctivec a programový neplatič, nebo normální poctivý podnikatel, který v potu tváře pracuje a holt má někdy horší období. Namísto individuálního a partnerského přístupu dostávají podnikatelé a živnostníci facky. A když upadnou na zem, tak místo podané ruky, která by pomohla vstát, přijde úder na solar.

Tento systém považuji za děsivý a nesmyslný. Vede k likvidaci střední třídy, šikovných a pracovitých lidí. Nahrává pouze velkým firmám, kterým smetá z cesty poslední zbytky konkurence. Pokud to tak půjde dál, tak bohatí se stanou superbohatými. A vedle nich bude už jen chudá masa, vydaná jim napospas.

Ale tohle přece známe ze zemí, které by rozhodně neměly být naším vzorem. Tohle není v zájmu většiny společnosti. To je pouze sobecký zájem hrstky jedinců. Normální člověk chce mít na výběr z malých obchůdků, kaváren, restaurací, klubů a stejně tak živnostníků, kteří mu přijdou třeba opravit pračku nebo vyměnit okna. K tomu ale musí být stát podnikatelům a živnostníkům partnerem, nikoli běsnícím drábem a často i katem.