Pohádka o červené Bankovce.

Byla jednou jedna Evropská Unie a jednou taky nebude. Hold nic netrvá věčně milí evropánci. Takže ani tisíciletá říše napočtvrté nebude trvat věčně. Otázkou jen zůstává, kolik škody ještě stihne napáchat. A tak milí evropánci začíná naše pohádka.

Této říši vládne rada, která si říká Evropská Komise, povětšinou jsou to politikové, kteří se ve své vlasti nejvíce proflákli a bylo je třeba dle klasického vzoru odklízení nepohodlných jedinců odklidit, někam výš, kde na ně prostí lidé nedohlédnou, protože dívat se do takových výšin z toho už bolí za krkem. Takže tito přemoudřelí si pak ze svého středu zvolí jednoho, kdo je povede. A protože jsou tam všichni jednotní ve své volbě, jako za starých časů v sovětském svazu, je to inu jednoduchá volba. Ano evropánci je to pan Barosso, také velmi ostřílený sociálně smýšlející politik a bývalí premiér Portugalska, ano jedné ze zemí Prasátek (PIGS). A jestli se hádali, že v současných problémech Portugalska má tento pán také prstíky, máte pravdu. Byl kapitánem, který onu pomyslnou Portugalskou loď navedl na útesy.

Takže těchto 27 komisařů navrhne velkému shromáždění se vznešeným názvem Evropský parlament, čítající přes 750 všemožně znalých jedinců, kdo nás tu povede a poslanci s povětšinou velmi dobrou průpravou v hlasování z národních parlamentů tak učiní a je zvoleno. No to ještě není vše, co se moudrých hlav týče. Je tu jeden speciální mudrc Europrezident. Pan Herman van Rompuy s šarmem mokrého hadru nás navenek prezentuje a jeho slovo a jméno uznává každý na celičkém světě. Chudáci Belgičané bez jeho pevné ruky, která dokáže hrdý evropský národ vésti vpřed a zpátky ni krok. Již více jak rok nedokáží složit vlastní vládu bez jeho přítomnosti, takový je to velikán. No a po boku mu stojí vznešená baronka, kterou každý zná.

A tento předemokratizovaný neodvolatelný aparát za pomoci tisíců a tisíců ouřadů na nás prosťáčky chrlí tisíce a tisíce lejster, která nás učí jak býti správnými a hrdými Evropany. A běda tomu kdo není sto to pochopit, toho si mocná šalamouncká ruka Evropského soudního dvoru odchytí a napraví. Inu krásně se tu žije všechno všecičko je tu popsáno, zmapováno a zadotováno. Směrnice sem kvóta zase tam a peníze se tu točí jak na ruletě. Protože přeci milí evropánci, tito všemoudří nejlépe vědí kde je peněz třeba, a tak vše na desetiletí moudře naplánují a zadotují. A pak tu máme parkoviště s rozhlednou, ouřady na výzkum exotického ptactva, rybníky kde se nesmějí půjčovat lodičky a malebný pohled na tu krásou oplývající krajinu dokreslují větrníky a sluneční elektrárničky.

Ach takoví je to ráj, ale evropánci je tu cosi shnilého. Ten puch se táhne až z dalekého Řecka, hniloba z Itálie a jedovaté okurky ze Španěl. A ti chudáci Portugalci to bez svého Barrosa také nezvládají. On jim zapomněl asi předat mapu jak mezi těmi útesy prokličkovat. A tak se tu zachraňuje, přejmenovává problémy, škrtá a slibuje, ale červená bankovka už vítězí. Ale ta jediná správná cesta je stále před námi. Evropský super stát je před námi, ještě je třeba přizvat pár moudrých hlav s penězi zacházeti a … a … ne ne pohádky ještě není konec!