Kornfeil: „Zdraví je nyní můj největší soupeř.“

Když se v pátek v prvním tréninku posadil Jakub Kornfeil na svůj motocykl, vypadalo to, že celý víkend skončí dřív, než stihne vůbec začít. Českého závodníka totiž sužuje zánět balančního svalu, který způsobuje velmi prudké točení hlavy. Start v sobotní kvalifikaci byl proto nejistý. Nakonec se Jakub na dráhu vydal a odvedl výbornou práci.

Události v pátečním volném tréninku byly velkým šokem pro celý tým kolem českého závodníka. Již zmíněný zánět totiž našemu jezdci úplně znemožnil jakékoliv soustředění na jízdu. Z toho důvodu také český reprezentant za celý pátek odkroužil pouhá tři kola. Do odpolední sekce vůbec nezasáhl. Následné vyšetření v Clinica Mobile potvrdilo zánět balančního svalu v oblasti uší, který ovlivňuje jak stabilitu těla, tak samozřejmě celkové vnímání. Dle slov lékařů z kliniky údajně snad ani neexistuje medikament pro stimulaci příznaků. Proto se muselo čekat do sobotního rána, jak se bude závodník cítit. Velmi vážně se také zvažovalo nepokračování v italské Velké ceně.

V sobotu ráno se ale Kubajz cítil o něco málo lépe. V každém případě byl odhodlaný usednout za řídítka svého stroje. Ve třetím volném tréninku Kornfeil odkroužil několik kol s tím, že si kvalifikaci kvůli zátěži rozdělí do několika fází. Dvě třetiny měřené sekce jsme mohli našeho borce sledovat na konci druhé desítky. V posledních devíti minutách ale Kuba zaťal zuby a v závěsu za Jonasem Folgerem, Maverickem Viňalesem a Danny Webbem se postupně posunul až na osmé místo s konečným časem 1´58:799.

Jakub Kornfeil: „Můj zdravotní stav mi je v tomto víkendu rozhodně největším soupeřem. I když musím uznat, že dneska mně teda bylo lépe než v pátek. Kvůli točení hlavy jsem se rozhodl, že si kvalifikaci rozdělím na několik částí. Tím, že jsme ve volných trénincích najeli tak málo kol, mohli jsme při každé zastávce v boxu přezouvat pneumatiky. Takže po každém vyjetí motorka fungovala naprosto skvěle. V poslední fázi kvalifikace jsem se snažil za někým jet. Jednak se trošku roztáhnout, ale hlavně proto, že když za někým jedu a sleduju jej jako pevný bod, hlava se mně tolik netočí. Když jsem jezdil úplně sám, byla to hrůza. Krajina kolem míjela hrozně rychle a to samozřejmě zapůsobí negativně i na vnímání. Dvě kola před koncem mě předjel Maverick, za mnou jel v tu chvíli ještě Folger a Webb. Po cílové rovince mě předjeli. S Webbem jsme během toho kola trošku ztratili. Naopak kolo po tom nám vyšlo skvěle. Zajeli jsme si ty nejrychlejší časy. Webba jsem předjel na cílové rovince a ukázal jsem mu, ať se mě drží. Vypadalo to na další zlepšení, ale zhruba v polovině okruhu jsme dotáhli Vazqueze, což nás zpomalilo. Osmé místo při všech těch potížích snad nikdo nečekal. Jenže závod bude o něčem jiném. Je to zhruba padesát minut neustálého držení té maximální pozornosti. Snad se mně udělá do zítra ještě o něco lépe, abychom to mohli dobře zvládnout. Závěrem chci vyjádřit obrovský dík celému týmu za skvělou a bezchybnou práci.“