Kornfeil bojoval s lehkým zraněním. Přesto na vítěze neztrácí mnoho

Okruh Bugatti ve francouzském Le Mans hostí již čtvrtý závod Mistrovství světa silničních motocyklů. V kvalifikačním tréninku nejslabší kubatury Moto3 se ale musel jezdec týmu Redox RW Racing GP Jakub Kornfeil potýkat s velkými bolestmi.

Ve třetím volném tréninku se totiž Jakubovi nevyhnul škaredý pád. Důvodem byl unikající olej z Kornfeilova stroje, který se dostal na zadní kolo. Snad všem fandům a členům týmu se zatajil dech ve chvíli, když viděli na obrazovkách svého pilota kulhajícího v šikaně Dunlop. Traťoví maršálové dokonce museli přiběhnout na pomoc s nosítky, aby českého jezdce odnesli do bezpečí. Naštěstí ale nešlo o žádnou zlomeninu. Jakub si při incidentu narazil kyčel. Během kvalifikace tak musel snášet nejen bolesti, ale také utlumující účinky painkillerů.

Do zamračené kvalifikace tedy nastupoval náš zástupce v ne úplně své kůži. V úvodu se usadil na patnácté pozici s časem 1.45:597. Po první zastávce svůj čas dokázal zhruba o dvě desetinky stlačit. Největší posun v nejrychlejším zajetém kole se ale dostavil až po druhé zastávce v boxech v samotném závěru kvalifikace. Náš reprezentant se zavěsil za Jonase Folgera a postupně se dostal až na své maximum o hodnotě 1.44:812, které ale stačilo jen na čtrnácté místo. Start z páté řady není pro Jakuba rozhodně žádnou slávou. Ovšem ztráta 1.116 sekundy na vítěze není nic propastného. Uvidíme tedy zítra, jak se bude vyvíjet Kubovo „zranění“ a co si pro nás matka příroda přichystá za počasí.

Jakub Kornfeil: „Je to špatné, nejsem vůbec spokojený. Pád v ranním tréninku nám bohužel vzal možnost otestování pár věcí. Nehledě na to, že jsem si ještě narazil tu kyčel, která neuvěřitelně bolí. Ve třetím volném jsme se chtěli věnovat nastavení zadního pérování hlavně kvůli přilnavosti v šikanách. Jak bylo vidět v kvalifikaci, obě esíčka pro mě znamenala časovou ztrátu. A to i přesto, že jsme měli nazuty lehce jeté pneumatiky. Bylo mně jasné, že se to aspoň trošku lepší v závěru, když nazujeme úplně nové gumy. Na konci kvalifikace jsem se chytl Jonase Folgera. Držel jsem za ním. Z toho jsem měl velice dobrý pocit, protože mně vůbec neujížděl. Jenže ten čas stačil jen na 14. místo. Pocit na motorce nebyl celkově vůbec ideální. Zadní pérování nefungovalo, jak bychom si přáli, což dokazuje i pohled na průjezdy těch dvou esíček. Hrozně jsem v nich ztrácel. Do toho ještě ta noha. Před kvalifikací jsem spolykal prášky proti bolesti (nikdy bolesti úplně nezbaví), po kterých se člověk cítí hrozně oslabený. A do toho všeho ještě ta bolest. Je to velká škoda. Doufali jsme, že to bude celkem lehce do první desítky a vlezeme se do třetí řady, na kterou mně chybí tři desetiny. Ta ztráta není nijak propastná. V Kataru jsem startoval sedmý s daleko větší ztrátou než dnes. Navíc víme, že celý problém vězí jen v těch dvou zmíněných částech trati. Takže musíme pořádně nastudovat data a podívat se, co můžeme v prvním a čtvrtém úseku udělat jinak. V týmu jsou k mému podivu vzhledem k dnešním okolnostem spokojení. Nic není ztraceno, závod je zítra a já se budu prát o co nejlepší výsledek ať už mě kyčel bolí sebevíc. “