Jakub Kornfeil si v Brně splnil svůj cíl

Již tradičně nejsledovanější Velká cena Česká republiky je pro sezonu 2013 minulostí. V novém harmonogramu, který musel být upraven kvůli termínové kolizi se závody Formule 1, jsme mohli sledovat nejslabší třídu Moto3 až jako poslední závod nedělního programu. Kdo vydržel, nemusel litovat!

I když předpověď počasí hlásila možnost deště pro závod Moto3, voda se na Masarykův okruh začala snášet v tu nejlepší možnou chvíli-ihned po skončení závodu nejslabší kubatury. Náš Jakub Kornfeil neměl začátek závodu úplně nejlepší. Jeho pověstné výborné starty zůstaly trošku za očekáváním, nicméně zbytek závodu, to už byla, jak se říká, úplně jiná káva.

Prvním kolem projížděl náš reprezentant až na patnáctém místě. Jakub ale začal, jak říkají závodníci, pořádně tahat a zanedlouho už okupoval desátou pozici, ze které mohl začít stahovat Portugalce Miguela Oliveiru. Portugalský závodník ze stáje Mahindra se brzy stal součástí skupiny s naším jezdcem, Niccoló Antonellim, Arthurem Sissisem, Alessandrem Tonuccim a Efenem Vazquezem. Všichni společně tak mohli dohánět Angličana Johna McPheeho, který postupně ztrácel na čelní skupinu. I přes velký boj v celé skupině, kde se neustále na čele střídal Kornfeil s Oliveirou, tito závodníci dokázali Angličana stáhnout a začít bojovat o umístění v nejlepší osmičce. Poslední kolo bylo opravdu velmi napínavé, v poslední pasáži nahoru do kopce byl Kornfeil za Oliveirou. Závěrečné esíčko ale náš reprezentant zvládl lépe a mezi těmito dvěma jezdci se rozhodlo až na cílové pásce. A jak to dopadlo? Kubajz byl o 0.024 sekundy rychlejší a zcela právem si odváží ze své domácí Velké ceny osm bodů za osmé místo v cíli.

Jakub Kornfeil: „Dnes se závodem opravdu velká spokojenost. Po dlouhé době musím ale říct, že jsem neměl úplně dobrý start. Za nikým jsem se nevytáhl do první zatáčky. Najížděli jsme tam proto všichni stejně a ještě k tomu jsem se o nějaké místečko propadl. Nechtěl jsem nic lámat přes koleno hned v první zatáčce a pouštět se do nějakých zbytečně riskantních soubojů. Raději jsem vyčkal. Věděl jsem, kde můžu útočit a kde mám převahu. Takže jsem ta místa získal zpět. To ale trvalo nějaký čas, takže ta první skupinka ujela. Navíc tradičně, jet ve skupině s Oliveirou a Vazquezem znamená nikam se neposunout. Protože neustále útočí a nejsou ochotní spolupracovat, jak jsem Oliveirovi několikrát naznačoval. Jo dobře, John McPhee jel potom o dost pomaleji než my, takže jsme ho logicky museli stáhnout. Oliveira to ale takhle chce, takže to má mít. Pořád jsme se předjížděli, trošku mně to připomnělo závod v RedBullu nebo české rčení o tom, jak každý chvilku tahá pilku. Poslední kolo bylo velice vyrovnané, věděl jsem, že náš souboj vyhraje jen ten, kdo se nebude bát to tam na ty brzdy poslat. Jsem neskutečně rád za to, že se mi to podařilo. Když bojujete v takové skupině a jedete na jejím čele, hrozně vás to nabudí. Sice jsem nakonec předjel Oliveiru jen o několik málo tisícin, ale předjel. Vyhrát skupinu byl rozhodně cíl, takže jsem velice spokojený. Motor fungoval dobře, podvozek by sice mohl o něco málo lepší, ale nemůžu říct, že bych jím byl v závodě nějak limitovaný. Toto osmé místo je velmi cenné, protože jsem si jej vyjel jen v souboji, nikdo před námi nespadl ani neodstoupil. Moc děkuji všem v týmu, fanouškům, partnerům, rodině. Zkrátka všem, kteří se jakoukoliv podporou podíleli na šťastném konci tohoto víkendu.“