Jakub Kornfeil konečně prolomil temnou sérii a bodoval.

Poslední závod před velkou letní přestávkou pro jezdce tříd Moto2 a Moto3 je u konce. I Čech Jakub Kornfeil si může před touhle pauzou trošku oddechnout. Konečně ukončil svou sérii závodů, ve kterých neutržil žádné bodové ohodnocení.

Osmnácté místo na startu, nejistý pocit z kompletně nového nastavení motocyklu a pohled na temnou historii nedávných závodů. To v žádném případě nebyly pro Jakuba ty nejlepší vyhlídky pro závod německé Velké ceny. Tohle vše ale hodil za hlavu a hned po startu za to český reprezentant pořádně vzal, aby se z té nelichotivé startovní pozice dostal co nejdříve dopředu.

V prvních kolech se Kornfeil usadil za branami bodovaných pozic a pohyboval se kolem šestnácté pozice. Pak se ale začal postupně prokousávat směrem vzhůru, až dojel skupinu bojující o deváté místo. Arthur Sissis, Zulfahmi Khairuddin, Romano Fenati, Jasper Iwema a ani Brad Binder se nedokázali ubránit útoku ze strany českého závodníka, který se ujal vedení této formace. Několik kol před koncem se ale její vedoucí trojice trošku odpoutala a boj o devátou pozici tedy zůstal mezi naším Jakubem Kornfeilem, Jihoafričanem Bradem Binderem a Australanem Arthurem Sissisem. I když Kornfeilovi nevyšlo poslední kolo úplně podle jeho představ, i tak si dojel pro velmi důležitých pět bodů za jedenácté místo, čímž svůj bodový součet rozšířil na třicet dva. Šampionát bude pro třídu Moto3 pokračovat až 18. srpna na legendárním okruhu v americkém Indianapolis.

Jakub Kornfeil: „V první řadě musím hrozně moc poděkovat týmu. Motorka fungovala snad nejlíp tento víkend. Já vím, že pět bodů není taková bodová porce, kterou bychom mohli slavit. Je to ale přísun, který je pro nás hrozně důležitý a je to jakási psychická vzpruha pro všechny v týmu po těch čtyřech závodech s nulou. Samozřejmě jsem chtěl skončit na deváté pozici. Dostal jsem se až do skupiny bojující právě o deváté místo, dlouhou dobu jsem ji vedl. Rozhodující ale bylo poslední kolo. Jeli jsme se Sissisem a Binderem. Během závodu jsem vypozoroval, že v zatáčce číslo dvanáct (ta rychlá pod kopcem) mám oproti svým soupeřům hodně navrch. Sissise jsem tam předjel snad pětkrát během závodu. On si toho byl ale velice dobře vědom, a proto mně v posledním kole dokonale znemožnil předjetí. Musel jsem se tedy soustředit na poslední zatáčku. Vletěl jsem tam ale hrozně rychle až dokonce bylo potřeba otevřít brzdy, aby nedošlo k pádu. Tím jsem logicky vyjel úplně mimo ideální stopu a Binder už měl volnou cestu na Sissise, kterého nakonec dokázal z větru předjet. No jo, ono známé, dva se perou a třetí se směje. Ale to jsou závody. Já teda musím říct, že jsem se závodem spokojený, motorka fungovala, závodilo se, předjíždělo se, tak jak by prostě správný závod měl vypadat. Ještě jednou moc děkuju týmu a svým partnerům. Teď už jsou věci naložené v bednách a my se budeme moc těšit na další závod do Ameriky.“