Po dlouhou dobu platilo, že postavit jadernou elektrárnu je daleko snazší, než ji prosadit. V demokratických zemích, samozřejmě. V případě dostavby jaderné elektrárny Temelín se zdá, že se situace obrací. Pro dostavbu elektrárny je polovina obyvatel ČR, proti jen o něco více než třetina. Také obyvatelé v regionu temelínské elektrárny jsou s výstavbou dalších bloků smířeni. Naopak, dodavatelů, ze kterých je možné vybírat, je málo a existují obavy, zda jsou schopni postavit jadernou elektrárnu tak, aby vyhověla přísným evropským bezpečnostním normám. Tedy, laicky řečeno: postavit ji za rozumné peníze a za rozumnou dobu.
Ale je to jen zdání. Situace je ještě horší než kdykoliv předtím. Dostavbu Temelína musíme obhájit na úrovni Evropské unie a - což je ještě obtížnější - aktivním jednáním s EU a také Německem musíme vytvořit podmínky pro to, aby byl nový Temelín pro stát přínosem a ne břemenem.
Břemenem by se stal v okamžiku, kdybychom jej uvedli do provozu, cena elektřiny, která by zaručila návratnost investice do něj vložené, by byla kolem 70 eur a cena elektřiny, kterou bychom si mohli koupit z Německa, by byla 40 euro. To je cena, za kterou se elektřina prodává na burze v Lipsku dnes.
S touto variantou ale nepočítáme, protože 40 euro za jednu megawatthodinu elektřiny je cena deformovaná nezvládnutým rozvojem dotované výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v Německu a sníženou poptávkou, kterou způsobila ekonomická krize. Vidíme to přece u nás, jakou paseku způsobila neúměrná dotace solárních elektráren. Němci jsou na tom stejně – žehrají na růst ceny elektřiny vinou dotací, provoz řady jejich klasických elektráren je nerentabilní a elektřinu z větrných elektráren na Baltu nemají jak dopravit do Bavorska, kde si vypnuli elektrárny jaderné. Logické by bylo, že tento experiment prohlásí za neúspěšný a ukončí jej. Jako mi tady v Čechách.
Jenže když Němci něco dělají, tak to dělají pořádně a důsledně. Minulý čtvrtek se uskutečnila schůzka předsedů zemských vlád s kancléřkou Angelou Merkelovou a výsledkem jednání je jednoznačná podpora dalšího pokračování přechodu Německa na novou, obnovitelnou energetiku. Šéfové jednotlivých spolkových zemí souhlasili s tím, že na spolkovou vládu převedou některé své pravomoci v zájmu urychleného vybudování nových vysokokapacitních přenosových vedení, především ze severu na jih Německa a že připravovaná novela zákona na podporu alternativních zdrojů elektřiny nebude zpětně měnit výši podpory, kterou dostávají. Jak silný je to signál, že Německo chce svůj plán na totální přebudování své energetiky dotáhnout do konce, dokazuje fakt, že půl roku před volbami se takto dokázala dohodnout kancléřka za CDU a šéfové jednotlivých zemí, převážně reprezentující nyní opoziční SPD. A jen pro dokreslení, že téma vybudování nové energetiky je pro Němce zásadní (byť obtížné) dokresluje výrok spolkového ministra životního prostředí Petera Altmeiera, který jej označil za „největší projekt od poválečné obnovy Německa“.
Zatímco Německo tedy v budování nových větrných a solárních elektráren bude pokračovat, což českému plánu na dostavbu jaderné elektrárny Temelín nesvědčí, Evropská komise v řešení současných potíží energetického sektoru příliš nepokročila. Materiál o další podpoře jednotného trhu s energiemi, který dala členským zemím k diskuzi (výbor pro EU českého parlamentu se jím zabýval 28. února), se vůbec nezmiňuje o deformovaných cenách silové elektřiny, způsobené dotacemi obnovitelných zdrojů, a ohledně pravidel, na základě kterých budou v EU provozovány nebo budovány klasické typy elektráren schopné pokrýt spotřebu elektřiny v obdobích, kdy nebude foukat vítr, ani svítit slunce, říká pouze to, že je nutno tato pravidla vytvořit.
Česká vláda sice připravuje pravidla pro podporu nízkoemisních zdrojů elektřiny, pomocí kterých by mohla být elektřina z nových temelínských bloků dotována, ale je to spíše opatření k tomu, aby se za současné situace mohla dostavba Temelína rozjet, než že bychom předpokládali, že k tomu opravdu dojde. Situace, kdy by jihočeští občané, podnikatelé a průmyslové podniky měli dotovat elektřinu z jaderné elektrárny, kterou ve svém regionu tolerují, by byla smrtící jak pro politickou reprezentaci, která o dostavbě Temelína rozhodla, tak pro politickou reprezentaci, která bude v době uvedení do provozu u moci.
Aby nám nové temelínské bloky po roce 2025 přinesly ten užitek, který od nich očekáváme, musí česká diplomacie vytvořit pro provoz Temelína vhodné podmínky (tedy pro případ, že snaha Německa přebudovat svoji energetiku neztroskotá). Možné to jistě je, protože jak Německo, tak EU právě v této době vypracovávají pravidla pro provoz a výstavbu klasických elektráren, které by zajistily dostatečnou produkci elektřiny v obdobích, kdy by alternativní zdroje produkovaly málo (zjednodušeně řečeno – Německo se na tento úkol dívá z mírně odlišné perspektivy než EU). Tato pravidla budou jistě obsahovat i dotace ceny elektřiny z těchto zdrojů, nebo kompenzace za to, že elektrárny nevyrábějí, ale jsou drženy v pohotovostním režimu. Pokud by nový Temelín byl začleněn do tohoto systému, byla by ekonomičnost jeho provozu zajištěna. Na rovinu je potřeba dodat, že schválené kompenzace či dotace (nazývejme je jakkoliv) pro elektřinu z Temelína by měly negativní dopad na státní rozpočet a tedy i peněženky všech spotřebitelů elektrické energie, stejně jako je tomu dnes u dotací na obnovitelné zdroje energie.
Proto je důležité dokončit výběr dodavatele nových temelínských bloků co nejdříve, aby byly všechny podstatné parametry projektu jasné, včetně ceny a doby výstavby. Česká diplomacie pak bude v komfortní pozici, kdy v rámci EU nebo při bilaterálních jednáních s Německem bude moci nabízet výstavbu nového, klasického a ekologického zdroje.
A naopak, bylo by velmi nešťastné zahájit výstavbu nebo se k ní smluvně zavázat dříve, než bude jasné, zda bude efektivita provozu Temelína v rámci EU nebo v rámci našeho středoevropského regionu zajištěna. To by se pak naše diplomacie dostala do role opačné. Do role prosebníka, který nemá žádné trumfy v rukou.
