Tak tu máme zase ony vánoční svátky. Narození Ježíše jistě stojí za to, abychom si tuto událost připomínali. Nebo si snad říkáte, že je to jen taková pěkná tradice, která se nám trochu vymkla z rukou?
Na první pohled to tak vážně vypadá: v obchodních domech hrají koledy a lidé s přeplněnými košíky se snaží při hledání v regálech na nic nezapomenout. Hlavně abychom měli šunku do salátu, bez ní by to přece nebylo ono! Vykupujeme výhodné slevy a akce, ač v dnešním nadbytku nedokážeme regály zcela vyprázdnit. Na poslední chvíli běháme po obchodech, abychom sehnali dárky pokud možno pro každého, s kým si dárky dáváme. Když nevíme, co koupit, tak svůj celoroční nezájem vykoupíme předmětem, který by se dotyčnému - jak doufáme - mohl líbit.
Musíme mít doma samozřejmě stromek, kapra, napečené cukroví, vánočky a řádně uklizeno. Nikdy není stoprocentní, takže nikdy nejsme zcela spokojeni, protože víme o místech, kterých se naše ruka nedotkla. A když nakonec uřícení vypneme vysavač, uklidíme poslední drobnosti, dosmažíme kapra, pustíme se do štědrovečerní večeře a pak rozbalíme dárky pod stromečkem, jsme najednou zcela grogy a zralí tak akorát do postele. Rybova mše tam dovede každého, kdo by se i bránil...
A pak následují další sváteční dny. Ty bývají ve znamení návštěv příbuzenstva, kde se holduje znovu převážně jídlu a pití, v míře mnohdy nezřízené. Stihne se prohodit nějaká ta věta a už už musíme zase spěchat dál, abychom to stihli...
Kdo si udělá nějakou tu chvilku pro duši? Kdo si přečte něco o Ježíši? Kdo se zamyslí nad tím, co nám přinesl a nad tím, jak žijeme svůj život? Ano, křesťané si jistě zajdou na mši, případně si něco přečtou z Bible. Jenže jejich dobré snaze ubírá na ušlechtilosti skutečnost, jak si vykládají důvod příchodu Ježíše na Zemi. Podle nich Ježíš přišel, aby svou obětí na kříži sňal lidstvu všechny hříchy! Narodil se proto, aby mohl svou smrtí zachránit každého, kdo v Něj uvěří!
Není většího nesmyslu, než tohoto ubohého výkladu skutečnosti, že jsme my, lidé, Ježíše zavraždili! Nikdo, ani Ježíš, nemůže odčinit cizí hříchy! Jak je vůbec možné, že to křesťany, kteří tomuto věří, neudeří do hlavy? Ježíš vůbec umírat na kříži nemusel a neměl. A to, co lidstvu přinesl, nebylo žádné nezasloužené vykoupení, ale Slovo, které kázal za svého života. Slovem rozfoukával v lidech plamínky touhy žít lépe, správně... Láska byla především v tom, že na tuto Zem vůbec přišel z těch nedozírných nebeských dálav. Ale pohodlnější než práce na sobě samém bylo samozřejmě uvěřit lži o tom, že stačí věřit.
Tak nevím, co je horší: být čirým ateistou a hlídat si své hmotné jisté statky nebo křesťanem, který slepě věří po století omílaným lžím postrádajícím jakoukoliv logiku. Snad lze doufat, že budou lidé stále víc a víc ochotni měnit sebe a tvořit si opravdu své názory vlastním zkoumáním, přemýšlením a pozorováním. Je to rozhodně lepší a nadějnější cesta, než být jen jednou ovcí ze stáda, jedno z kterého: s košíkem v Hypernově nebo v kostelní lavici.
Přeji vám pěkné Vánoce, v kterých byste si našli alespoň krátkou chvilku pro vnitřního naplnění!
Já se budu také snažit.
