Není to až tak nepodstatná otázka, jak by se na první pohled zdálo. Ač každý hrdě prohlašuje, že si na věci dělá „svůj“ názor, nelze opomenout fakt, že toto „naše“ stanovisko bývá víceméně směsicí informací, které k nám přišly odněkud zvenčí a nám se zalíbily.
V dnešním světě mají média snad větší moc než všechny armády světa. Televize, noviny, internet, vše na nás valí záplavu informací, názorů, sdělení či postřehů. Konkurence je veliká, takže novináři a redaktoři se mnohdy zaměřují hlavně na to, jak čtenáře či diváka zaujmout. Co zpráva sama o sobě přináší, zda je pravdivá nebo jaký může mít vliv, to již nikoho tolik netrápí: hlavně, že to jde na odbyt.
Nelze samozřejmě žít pouze sám pro sebe bez alespoň částečného sledování okolního světa. Člověk si proto hledá a nachází svojí míru informovanosti a své informační zdroje: nejde totiž dost dobře například denně číst několik na sobě nezávislých periodik. Stává se pak, že čteme, co chceme číst,
a slyšíme to, co chceme slyšet. Nastává něco jako souznění člověka s jistým informačním kanálem. Dotyčný získává pocit, že má „své“ názory, ale neuvědomuje si, že pokud si nenechává dostatečný odstup od všeho takto zprostředkovaného, tak hraje pouze „druhé housle“. Dirigentem jeho postojů a názorů je potom totiž ten deník, ta redakce, zájmová skupina, politická strana nebo jiný ze spolutvůrců zpráv či přímo propagandy.
Smutné je, že mnohdy potom platí rčení, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Pravdou s malým p, pravdou pro toho, kdo bezmezně věří tomu, co si někde přečetl nebo co někdy slyšel. Nehledě na odpovědnost lidí z médií, kteří nás ať již z pouhé neznalosti nebo i záměrně klamou, za naše postoje a názory si neseme odpovědnost my sami! Každý, kdo bez podrobnějšího zkoumání nekriticky přijímá cizí názory, si totiž sám škodí. Než mít názor převzatý, tak to už je lepší nemít na určitou věc žádný názor.
Proto doporučuji: nevěřte bezmezně médiím! Nemějte z nich bůžky, kterým slepě důvěřujete! Jsou to sice úžasné výdobytky moderní doby, ale stejně ty nejpotřebnější informace pro život nenajdete na stránkách novin, ale spíše v moudrých knihách, které od člověka vyžadují jistou námahu. Když ta chybí, nemůže člověk stejně najít nic moc hodnotného. Teprve jistým dlouhodobým studiem či zájmem o tu kterou záležitost se dají o tom získat hlubší znalosti. Ty jsou pak skutečně NAŠE. Protože je to proces skutečně po všech stránkách náročný, nemůžeme mít znalosti do hloubky o všem, to není v lidských silách. Je ale lepší mít třeba jen několik pevných bodů, o které se můžeme vždy opřít, než tisíce názorů na všechno, jenž jsme pouze papouškovitě přijali za své.
