Bylo to 22. dubna, někdy před čtvrtou hodinou odpolední, v Praze, nedaleko Zborova. Vystoupila ze stejné tramvaje, jako já a než zabočila a přešla silnici, tak jsem jí zaregistroval. A aby ne...
Měla chvíli stejnou cestu jako já a jelikož jsem šel v závěsu za ní, viděl jsem onu ženu pouze ze zadu. Možná naštěstí... Měla na sobě něco jako prodloužené bílé tílko, které zcela bez ostychu kopírovalo její oplácené korpulentní tělo a které končilo v té úrovni, kde končívají minisukně. Možná by se to dalo přirovnat i ke kombiné bez krajek: použitý materiál byl natolik průhledný, že podprsenka dotyčné i její tanga by byla vidět, i kdyby nebyla černá. V tomto případě - co čert nechtěl - černá zrovna byla. V levé ruce ona žena nesla krabičku s něčím (že by jahody?!) a přes pravé rameno přehozenou kabelku...
Bojím se, že o prodejnou žena nešlo. Bojím se, že dotyčná šla z práce, kde se v tomto "oblečení" pohybovala stejně suverénně, jak se vlnila na chodníku přede mnou. A přitom takhle spoře oděná by dříve nečekala na své zákazníky ani ona lehká žena! Kde jste, slečno, nechala soudnost a stud? Copak vám nevadí, že vypadáte hůř než nějaká nejubožejší coura z ulice? Kam má člověk, natož chlap, dát oči, aby o takovouto "neuvěřitelnost" pořád nezakopával?
Možná namítnete, že třeba bylo opravdu teplo, že si slečna prostě jen "pomohla od vedra". Nebylo tomu tak: nejvyšší denní teploty se sice blížily ke dvacítce, ale ráno se ještě objevovaly místní mrazíky a já osobně jsem šel ve stejnou chvíli na stejném místě v tílku, tričku a bundě...
Chtělo by se mi zvolat: "Ó, ženy ženy!!!"
*********************
*************
******
