Pánové, vyvenčete se prosím mimo můj dohled!

Ač sám jsem členem toho zvláštního druhu - mužského plémě - musím se patřičně obout do nešvaru notně bujícího! K této kritice mě dohnal poslední zážitek ze sobotní podvečerní procházky...

Jel jsem s kočárkem. Na světelné křižovatce jsem zahnul z hlavní ulice (Černokostelecká) do vedlejší (ulice Tuklatská) a tu jsem, snad deset metrů před námi, uviděl močit muže. Přímo z chodníku, přes plot nějakého menšího staveniště. Krytí v podobě keře, stromu, auta či čehokoliv jiného = NULA!
Svojí potřebu končil právě ve chvíli, když jsme ho na onom úzkém chodníku míjeli. Bylo sice již lehce šero, ale i tak mě to žádným bezbřehým štěstím nenaplnilo...
Vzpomínám si na jiný případ: kdo zná ulici Jana Želivského (spojnice mezi metrem Želivského a Nákladovým nádražím Žižkov), tak ví, jak je rušná a frekventovaná. Dva pruhy tam, dva sem, uprostřed tramvaje.
A tam jsem právě jednou za bílého dne jel tramvají, koukám zasněně na hřbitovní zíďku, když tu se mé oko zarazilo na něčem, mírně řečeno, ne tak standardním: chlapík tam vylučoval své přebytečné tekutiny ke stromku, respektive do takového toho kruhu kolem kmene stromku, jak se dělají uprostřed chodníků, aby stromek vůbec přežil. Už nevím, kterou stranu zorného úhlu pohledu kolemjdoucích či kolemjedoucích
občanů dotyčný vyhodnotil jako nejméně frekventovanou, jisté ale je, že celá tramvaj měla na červené
dost času popřemýšlet o tom, zda měl dotyčný problém s alkoholem, s prostatou či s obojím, když se
uchýlil k takovému intimnímu činu na tak zoufalém místě...
Podobných zážitků bych měl víc a možná bych je zde i zmínil, kdybych na ně už nezapomněl...
Je pravdou, že v českých zemích jsme ohledně dostupnosti toalet stále možná třicet let za opicema. Ve
městech se občas nějaký ten záchůdek najde, ale když vezmu například Hostivařský park, tak i samotní zastupitelé Prahy 10 se divili, proč by tam byla potřeba toalet. Jaksi automaticky se považuje zalesněné území za ideální místo, kde si snadno a rychle "skočit za keříček". Přitom nemohu zapomenout, jak v národních parcích v Skalistých horách v Kanadě, byla i u malých "odpočívadel" u silnice krásná, dřevěná a čisťounká kadibudka.
Angličané zase nedávají ani svoje malé děti čůrat někde u cesty - je to proti jejich tradičnímu vychování. Potřebuješ si ulevit? Tak jedině na záchodě. Jsou učeni držet, držet a držet, nebo podle nutnosti raději málo pít, než aby museli být někde na procházce dohnáni k takovému úpadku. Už samotné vyslovení otázky "kde je tady záchod" je pro ně vlastně lehce nechutné, proto tuto delikátnost obcházejí jinými slovními vyjádřeními.
Tak daleko bych jít tedy nechtěl. Samozřejmě i já si občas odskočím "za keříček", když již není vyhnutí a když mi skoro "teče do bot". Ale vždy se snažím být když ne neviditelný, tak možnost mé viditelnost natolik snížit, abych nebudil veřejné opovržení.
Proto pánové, kolegové, mějte i vy ke mě alespoň tu malou ohleduplnost a nečůrejte v mém dohledu! Když jsem vám já lhostejný, tak pomyslete alespoň na kolemjdoucí dámy! Cožpak nechcete být alespoň v jejich očích trochu lepšími???
*************
********
***