Byl horký den, poctivých +30 stupňů Celsia, všichni vyrazili kam jinam než k vodě. A jelikož je v českých krajích vody pomálu, staly se břehy tak hustě osídlené, že lehkost bytí stala se značně obtížnou...
Ale pěkně po pořádku...
Řeč bude o dvojitém zážitku z "koupaliště" ve Sloupu v Čechách, což na vysvětlenou pro ty, co to neznají, je normální rybník, který má z jedné strany vytvořenou pěknou písečnou pláž. Tato pláž je v areálu kempu, u jehož brány se platí nevysoké vstupné. Spousta občerstvoven, stánků s cetkami, nafukovací hrad pro děti a tak dál a tak dál.
V sobotu bylo vedro k padnutí, a tak jsme k vodě vyrazili až k šesté hodině. Kromě mírnějšího sluníčka to mělo i tu výhodu, že bylo již i méně lidí, protože většina již odešla nebo odcházela za večeří. A tak jsme si pohodlně našli místo na trávě, rozprostřeli ležení a začali se věnovat vodním hrátkám s našimi dcerkami. Po nějakém čase, když jsme se přišli otřít do ručníků a ohříváme se na sluníčku, cítím najednou nějaký smrad. "Co to tady smrdí?" povídám.
Otočím se a vidím, že tři metry od nás se posadili starší manželé a zapálili si svoje nikotinové dobroty. Díky tomu, že vítr foukal jen mírný, zato jedním směrem, a to tím našim, mohli jsme si zcela zdarma začít užívat spalin tohoto kuřáckého párku, kterému vůbec nevadilo, že ještě mnohem blíž než my jim byla maminka s asi tak ročním klučíkem, který lezl po dece. A mimochodem, byla tam mnohem dříve, než oni...
Nemajíce již beztak zcela dobrou náladu, vzbudil tento puch v mých žilách patřičný adrenalin. Popošel jsem pár kroků k těmto rozdavačným kuřákům a spustil jsem: "Myslíte, že stojíme o to dýchat tady vaše zplodiny? Nevidíte, že jsou tady děti?" A tak podobně jsem se rozpovídal a rozohnil...
Paní se na mě podívala tak překvapeně, jako bych jí právě řekl nějaké tajemství z jejího života, a dotčeně promluvila: "Ale my jsme tady NA DOVOLENÉ. Copak si nemůžeme zapálit nebo co?"
Pán naštěstí mlčel a naštěstí ani jeden z nich nevstával, protože síla argumentů dotyčné dámy byla natolik pádná, že nevím, jestli bych se udržel.
"To my bychom si taky mohli stěžovat, že nás tady ruší ty děti, co tady křičí." To byl další argument této inteligentní osoby: smrad z cigarety = něco podobného jako křik dítěte. Navíc nutno podotknout, že žádné dítě tam nekřičelo...
Štěstím tohoto kuřáckého dua bylo to, že kupodivu své voňavé cigaretky - i přes svoje neprůstřelné argumenty - típli.
**************************************
Další den, jak už to bývá, byla neděle. Vedro zdálo se být menší, a tak jsme na zmíněné koupaliště vyrazili již k polednímu. Bylo tam plno jak blázen, vysloveně hlava na hlavě. Nebylo téměř kde rozložit ručníky, o dekách nemluvě. Mezi jednotlivými lidmi byly tak metrové uličky, kterými člověk, když šel do vody, musel opatrně kličkovat. Poté, co jsme se vrátili z vody a natáhnul jsem tam svoje tělo, tak jsem litoval lidi pod námi, kteří mezitím přišli, protože moje nohy se v podstatě staly součástí jejich rodiny...
A po chvilce jsem zase zavětřil menší smrádeček. Odkud to jde? Zleva... Kouřili tam všichni čtyři přátelé, někteří si k tomu ještě koupili kafíčko, a vychutnávali si tuto krásnou chvilku na sluníčku a v teplíčku plnými doušky. Naštěstí byl tentokrát vítr, který střídal směr, takže smrad rozfoukával do všech směrů a tím pádem k nám šla jenom patřičná část kouřů.
Když tato partička dokouřila, všiml jsem si, že i pod námi si jeden z manželů zapálil. Potom zase vlevo: dospívající děvče ještě nekouřilo, ale maminka i tatínek si dali čouda... Postupně jsem sledoval naše nejbližší okolí a došel jsem k překvapivému a šílenému závěru:
Z 10 dospělých lidí v našem okolí si jich 7 občas zapálilo! Z nejbližší sousedů tedy bylo 70% kuřáků! Není to nějak příliš?
A druhé zjištění: ani jednomu z nich nevadilo, že kolem jsou i lidé, kteří čichat tyto smrady nechtějí, a to ani zadarmo! Ani jim nevadilo, že jsou tam malé děti... Není to skoro k pláči?
**************************************
Takže milí kuřáci, myslím, že máte co zlepšovat, a že máte nad čím uvažovat. A ti, kteří v tuto chvíli kroutíte hlavou, jak vám omezuji vaší svobodu tím, že vám mluvím do toho, čím si ničíte zdraví, tak vy můžete vymýšlet nové pádně argumenty, proč je v pořádku, když kouříte tam, kde je byť jen jeden jediný nekuřák. Rád si to někdy zase poslechnu...
**************************************
***********************
************
