"Komunál je přeci jenom komunál"

To před časem prohlašovala v rozhovoru na Radiožurnálu kandidátka na primátora Prahy, Markéta Reedová, když mluvila o jednom ze svých soupeřů, panu Tůmovi. Naznačovala tím, že pan Tůma má na víc než ucházet se o takovýto post, který přeci jen je prostě "jenom v komunální politice". Nechci se zamýšlet nad tím, komu náleží ucházet se o jaké funkce, ale spíše mě zaujala samotná myšlenka, proč slovo komunální už samo o sobě znamená něco jako "nic moc"...

Slovo "komunál" máme zřejmě nejvíc spojeno s odpadky: "komunální odpad" je totiž spojení hojně používané. Možná proto termín "komunální volby" nezavání ničím exkluzivním, je to zkrátka obecní či místní záležitost, která je až na spodním konci žebříčku sledovatelnosti. To volba prezidenta, volby do poslanecké sněmovny nebo alespoň do senátu, to je jiná! Ale volit nějaké neznámé lidi do místního zastupitelstva? Vždyť je ani neznám!

Ano, to bude ten hlavní problém: žádný politik, kterého lidé znají z televize, do místního zastupitelstva kandidovat nikdy nebude. Pro něj by to bylo vskutku hodně pod úroveň usilovat o takovéto "podřadné" místo. Navíc být zastupitelem znamená pouze směšně odměňovaný vedlejšák a ne nijak lukrativní a prestižní místo. Jenže je to, jak vnímají špičky politických stran komunální politiku, opravdu správný pohled na věc?

Obávám se, že příčinou této neatraktivnosti voleb do místních zastupitelstev je to, že se lidé málo zajímají o dění ve svém místě bydliště. Možná že to platí hlavně pro Prahu a jiná velká města: na vesnici mají místní obyvatelé k starostovi mnohem blíž a vše je mnohem více vidět. Ale v městě se každý stará hlavně o svůj byt a to, že je na chodbě odhozený papír, že se něco děje ve vedlejší ulici, to ho nechává chladným. Hlavně stihnou televizní zprávy v 19 hodin (nebo nějaké ty své oblíbené pozdější), kde se dozví "vše podstatné". To ale rozhodně nejsou zprávy o tom, co se plánuje právě kousek od jeho bloku, o čem rozhodlo místní zastupitelstvo či jaká nová změna ho čeká cestou, až zítra půjde na autobus do práce. Ono je totiž mnohem lákavější poslouchat, kterou loď zajali somálští piráti, co řekl president Obama nebo kde spadlo letadlo se sto třiceti cestujícími na palubě. Jsou to totiž informace mnohem dramatičtější a atraktivnější, než informace o tom, jak se například rekonstruuje dětské hřiště ve dvoře.

Když se člověk začne více zajímat o to, co se v místě bydliště vlastně děje, zjistí, že to přeci jen není tak nezáživný prostor. Může poznávat nové lidi (vyměnit je za imaginární sympaťáky a nepřítele z televizního zpravodajství), může vyjadřovat své mínění (mezinárodní situaci lze také komentovat, ale Somálsko na to dbá méně než místní zastupitel) a hlavně může změnit svojí roli v místě, kde žije. Už to nemusí být jenom já+rodina+přátelé a na druhé straně neznámá imaginární moc ovlivňující moje životní prostředí.

Jak se říká, změnit dokáže člověk maximálně jen sám sebe (a to ještě jen částečně) a ovlivnit lze jen své nejbližší okolí. Teď jde jen o to, co všechno zahrneme do tohoto dosahu své působnosti. Nicméně je jednoznačné, že čím vzdálenější je objekt našeho zájmu, tím méně jej můžeme ovlivňovat. Proto je nad míru jasné, že náš hlas je mnohem více slyšet v místě svého bydliště než v parlamentu či ve vládě.

Proto mám za to, že komunální volby jsou ve své podstatě snad i důležitější než všechny jiné volby. Ovšem nejde jen o to rozhodnout se jít k volbám, někoho zvolit a pak se další roky jen dívat na televizní zprávy. Tak to nefunguje. Pokud totiž schází minimální soustavná snaha sledovat místní dění, pak člověk stejně nic moc neovlivní. Zájem o své okolí je možnost mnohem silnější a hodnotnější než jednou za pár roků jít k volbám.

***********************************
********************
********