Tak tohle by si měla česká justice vyvěsit na svých nástěnkách, aby každý občan věděl, že může být ještě hůř. Jak jsem se dočetl před pár dny v Expresu, Srílančan James byl zatčen v srpnu 1958 a propuštěn byl předminulý týden, tj. počátkem roku 2008.
Nebylo to tedy celých padesát let, pravda. Prý zranil svého otce, putoval do vězení, z něj na pozorování na psychiatrii, pak zpět za mříže. Mezitím se jeho spis někde ztratil a milý James (zřejmě bez soudu) bručel, až se probručel do 21. století... A srílanský soud na to nakonec přeci jen přišel: propustil ho a dodatečně se mu omluvil za svůj "postup".
Jako vždy, i z tohoto tragikomického případu si můžeme vzít ponaučení.
a) v našem právním státě by nás zřejmě pustili dřív než po 50-ti letech, počítám tak po dvaceti, za slušné chování
b) za mřížemi bychom zřejmě netrávili část svého života bez soudu, ale regulérně, po vynesení odsuzujícího rozsudku
c) po propuštění bychom měli možnost nejen se těšit ze svobody (stejně jako onen osmdesátiletý Srílančan), ale mohli bychom se začít snažit prokázat svojí nevinu - což by se nám ovšem nepodařilo, hlavně kvůli bodu b)
d) mohli bychom samozřejmě podat žádost o odškodnění, které bychom se ovšem stejně nedomohli, hlavně kvůli bodu c).
Takže závěr?
Srílančané, přijďte k nám žádat o azyl! Už kvůli tomu, že to tady máme kratší a k tomu tu máme spousta dalších výhod!
