Povodně tady, teď a tehdy…

Téměř ze dne na den se velká část horkem vyprahlého území republiky přeměnila v rozlehlou vodní nádrž, místy dokonce v divokou vodu.

Média několik dní plní děsivé záběry valící se vodní masy, smutné příběhy lidí a rodin vytopených vodou poprvé a zcela nečekaně nebo již poněkolikáté v průběhu posledních desetiletí, velmi tvrdé dopady povodní na firmy i jednotlivce, sekundárně na krajinu a společnost jako celek… Ti nejšťastnější sledují povodně z tepla suchého domova. Ti, kteří nepatří k lhostejným pak třeba ze svého domova v suchu pomáhají postiženým na dálku (finančně, dary apod.) nebo fyzicky přímo v místě řádění živlu. Ti nejkvalifikovanější jsou v řadách některé ze složek záchranného systému. Ti nejkompetentnější by měli být v krizových štábech a ideálně na radnicích měst a obcí. Ti nejobětavější jsou mezi podobně postiženými sousedy, kdy třeba i přes újmy na svém majetku pomáhají těm, které povodeň zasáhla výrazně razantněji.

Nelze hledat hranice mezi těmito a dalšími skupinami. Jsou strašně jemné a ovlivněné velkým množstvím proměnných. Navíc nejsou ani „uzavřené“ a jeden člověk může být členem i vícero z nich. Je to otázka kompetencí, erudice, morálky, svědomí, objektivních možností apod. Také ani nelze hledat nějakou přímou úměru mezi lhostejností, netečností, pasivitou a ochotou a rozhodnutím jakkoli aktivně pomoci. Nic není možné jednoznačně posuzovat, kritizovat nebo dokonce odsuzovat, s jedinou výjimkou – rabování, či jakéhokoli parazitování na neštěstí vodou postižených. To pak samozřejmě patří do kategorie nemorálního a trestuhodného chování!

Vrátíme-li se k povodním jako holé realitě, odborníci vedle faktických skutečností mnohdy vše zasazují do širších souvislostí. Najdeme snahy o odpovědi na otázky typu „jak to, že podruhé, potřetí… bez ponaučení?“ Moderní doba a poučení z minulosti přinesly velké zlepšení v informovanosti a komunikaci. Napříč republikou, napříč úrovněmi státní i komunální struktury, mezi lidmi bezprostředně. Ohrozit to nemohly ani snahy popíračů „za každou cenu“, kteří demagogicky popřou jednou holocaust, jindy covid-19, pak válku na Ukrajině a teď pro změnu povodně… Naštěstí jsme národ, který vždy stmelují komplikace, tragédie, příkoří, kdy se pokaždé spojí a nejen, že pomůže, ale tak nějak i táhne názorově za jeden provaz. Je to důvod k hrdosti. Vyjadřuji tímto svůj velký respekt a úctu vůči všem pomáhajícím složkám a skupinám, ale i jednotlivým lidem. Ocenění hodna je nesobeckost, nezištnost v poskytování prostředků jakéhokoli charakteru, ale i pouhé lidské energie a optimismu. Pomáhá totiž i prosté člověčenství a vědomí toho, že na své problémy člověk není sám.

Zmiňuji to mj. také proto, že letošní povodně tvrdě zasáhly nejen běžný, každodenní chod řady regionů, ale mohlo dojít i k tomu, že s sebou „spláchnou“ také krajské a senátní volby. Jakkoli se může konání voleb v termínu zdát někomu jako nevhodné a zároveň ve stínu toho, že každá z možností řešení je vlastně špatná a také vše lze ex post zpochybnit… Na vládní úrovni a s posvěcením předních znalců práva došlo k rozhodnutí volby neodkládat. Jistě, komplikace budou, volební účast v nejvíce postižených místech také nejspíš nedosáhne žádných vrcholů a skutečností je, že i v těch nejzasazenějších lokalitách se volby nějak uskutečnit musí. Takže klobouk dolů před všemi těmi, kteří vedle odstraňování škod budou zajišťovat i toto, stejně jako před těmi, kteří i přes osobní ztráty nerezignují na své občanské právo a k volbám přijdou. Ale přesně tohle je reálný život. Může se nám v životě dít mnohé, ale svobodné volby jsou jednou ze záruk zachování a fungování demokracie v dané společnosti. Na internetu jsem narazil na citaci hydrologa Adama Viziny z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka: „Nemůžeme se připravit na všechno. Existuje určitý cyklus, a zrovna 20. století bylo hydrologicky velmi klidné. Dokážeme dopady díky různým technologiím zmírňovat, ale ne je zcela zastavit. Povodně tady byly a budou…“. Je to vlastně velmi moudré a lze to aplikovat i na úsilí o zachování demokracie nebo skutečnost války... Stačí jen toto dosadit do stejné věty.

Děkuji všem, kdo pomáhají a každému vodou zasaženému přeji vše dobré a brzký návrat do klidného života!