Pohádkový kvíz aneb Politika pohádkovou optikou

Pohádky má rád skoro každý. Zná je skoro každý. Tedy klasiku rozhodně. . V pohádkách najdeme zcela konkrétní životní moudra nebo analogie téměř jakékoli životní situace.

Vždyť také pohádky ze života vycházely.

Poslední dobou mi přijde, že realita našeho života připomíná úryvky z některých… Ale my jsme se v tom nějak zamotali a je těžké najít správnou cestu ven. Je to hořce úsměvné a začíná to být vážné! Ať už v Čechách, v Americe nebo na východ od našich hranic, ovlivňuje to život lidí i v té nejmenší obci. Platí totiž léty ověřená moudra: za vším hledej politiku, peníze až na prvním místě a bezpečnost především!

Za oceánem to vypadá, že řádila nějaká nesmrtelná teta a na trůně mají svého vlastního amerického krále Ctirada: Milí podajní, přijel k nám host. Měli byste ho zvážit... Měli byste si ho vážit. Ten host je studna. Studnice... Moudrosti. No to je vám tak chytrá ženská! Dnešní americké osoby a obsazení dosaďte sami… Řekněte sami, nepřipomíná vám to přeřeky nebo historické fauly z nejvyšších pater tamní politiky? A můžeme ještě pokračovat: Jojo, každej je tu chytrej, ale cestu do sálu mi nikdo neporadí… Možná je to tím, že se ptáš těch nesprávných lidí. Nepoznáváš mě? No, vzpomeň si, vždycky jsi říkal, že mé rady jsou kořením tvého života… Koření? Aaaa, kuchařka! Dostalas přidáno, víš to? Ctirad a Závist v soudobém americkém podání… asi zase nikdo nebude na pochybách. Nebo jiná pohádka a současné podobenství s výrokem filmového krále Půlnočního království a otce pyšné dcery: Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. A ještě nemohu nevzpomenout moudrá slova filmové chůvy: Kdo zlu neodporuje, sám se proviňuje. Pak se mi ještě v souvislosti s celým momentálním zaoceánským děním a jeho dopadem na ostatní svět vybavil trefný výrok krále Miroslava: Já jsem myslil, že to byla rota lupičů… a oni to byli jen výběrčí daní. Daň nebo clo, to jsou v současném reálu jen slovíčka!

Jiné situace v dnešním životě by mohly připomínat styl Hanse Christiana Andersena nebo mytologické, až fantazijní sekvence z pohádek bratří Grimmů. Ještě ale zůstanu na domácí autorské půdě a nemohu nevzpomenout dva mazané pruhované rádce z království, kde si princezna k slzám smutku musela dopomoci strouhaným křenem… Píseň rádců oslavující manipulaci ve všech jejích podobách, včetně té nejvrcholnější, politické, je legendární a není k jejím slovům co víc dodat: Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé. Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme. Budeme pikliti za královské ti-ti-ti. Kujme pikle, kujme pikle, správní pikle lidi zvyklé (za mě tedy zvykle). Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme. Lepšího nic není nad pořádný piklení! Více než kdy jindy dnes ledaskde stojí za rozhodnutími nejvyšších někdo další. Jde o zájem třetí strany. Pak je škoda, že řešením našich dnešních domácích, ale i světových problémů, nemůže být souboj vychytralých rádců v bahně. Ať si tu špínu politiky vyžerou sami jako v této naší národní klasice. Zejména pro pány za oceánem a dál za Uralem by to bylo ideální řešení a mohli by v bahně skončit i oni sami. Jenže takové východisko z prekérní napjaté mezinárodní situace umožňuje jen pohádka! Bohužel… Tak snad to my, lidé z masa a kostí, správně vyřešíme a moudře dojdeme k tomu nejlepšímu řešení!

Vše dobré

Jan Bartošek