Nenechme se rozdělovat!

Poslední okamžiky roku jedny svádí k rekapitulaci, druhé ženou k rychlému formulování předsevzetí a slibů do nového roku. A někdo chce stát stranou toho všeho a v tichu si užít konce roku.

S koncem starého roku chceme všechno špatné nechat za sebou a zároveň s nadějí vyhlížíme možnosti roku nového, výzvy, šance na změny… Ideálně v kombinaci s optimismem!

Rekapitulovat lze i průběžně, jak jde život den za dnem… Předsevzetí a sliby si „stavět“ ad hoc v průběhu roku… A poselství? To je bez jakékoli ironie disciplína vyžadující určitou životní moudrost. Pro mne jsou poselstvím lidsky jednoduché vzkazy křesťanství, předávané tisíciletí z generace na generaci, nezpochybnitelné desatero, systém základních hodnot, i když třeba průběžně a operativně dolaďovaný staletími do aktuálních podob… Každodenní inspirace, nový rok nevyjímaje.

V širším slova smyslu je ale poselstvím samozřejmě každý „vzkaz“, resp. zpráva s významem. Nese ho kniha, píseň, obraz, dopis… Nebo i průzkum veřejného mínění. Odlehčuji, ale v podstatě i to je prostor pro poselství. Tak je třeba možné „číst“ i s koncem roku zveřejněné závěry šetření agentury Median pro Psychologický ústav AV ČR zaměřeného na téma, co Čechy spojuje. Ukázaly se očekávané i zajímavé výsledky (záměrně je neoznačuji za neočekávané…). Každý z nás, kdo se narodil Čechem nebo se jím cítí, svůj národ zná. Víme, co je pro nás charakteristické, podobně vnímáme nálady ve společnosti, trápí a těší nás obdobné situace a stavy… Možná jste zprávy o tomto průzkumu v médiích i přes rodinná setkání nebo vánoční pohádky zaregistrovali, pak tedy víte, že nás dokáže i pět let po své smrti spojit osobnost a charisma Karla Gotta nebo hokej a pivo. Někdo by hlasoval třeba pro Járu Cimrmana, fotbal a víno, ale většina národa je většina národa, naštěstí ale s právem na vlastní názor a možnost jeho veřejného vyjádření. Pozitivní je, že do roku 2025 podle tohoto šetření vstupujeme s mírným optimismem. Pohled na to, jestli ten příští rok bude horší, stejný nebo lepší náš národ dělí zhruba na třetiny. Takže to s tou „blbou náladou“ ve společnosti nejspíš nebude zase tak špatné, tedy rozhodně ne černobílé. Jsme naštěstí obecně mírní optimisté, i když třeba i trochu švejkovsky lavírujeme nebo rezervovaně čekáme, jak to nakonec dopadne, aby někteří na konci mohli říct „já jsem to říkal…“. Optimistu nějaká odchylka nerozhází a rada pro pesimisty – hlavu vzhůru a jako antidotum může zafungovat jednoduché přísloví „žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří“.

Dlouhodobě nás tedy nejvíce spojuje sport (v čele se zmiňovaným hokejem), kultura (národní dějiny a tradice) a ochota pomoci v nouzi (solidarita, charita, dobročinnost). Za hlubší zamyšlení (nejspíš každý sám nad sebou, přístupem v rodině aj.) možná pak stojí fakt, že hodnotově laděné motivy jako demokracie, svoboda a humanismus byly zastoupeny velmi okrajově. Podle vyjádření zástupce realizátorů projektu za tím může být mnohé… celkový kontext, přílišná abstraktnost, ale i hlubší problém ve společnosti postižené postupnou absencí hodnot a principů, které zároveň v lidech posilují ochotu hledat pojítka a překonávat vše, co může rozdělovat. A není asi překvapivé, jak dopadla „národní povaha“. Jsme sebekritičtí, často negativisté, mnohdy věčně nespokojení a stěžující si na všechno a všechny, objevuje se mezi námi i závist, nenávist, strach a švejkování (v negativním slova smyslu), ale dokážeme být i optimističtí, šikovní, vynalézaví a máme smysl pro černý humor… Ale neházejme to všechno do jednoho pytle a rozhodně z tohoto mixu neextrahujme jednu typickou národní vlastnost.

Jenže ono to všechno dohromady ovlivňuje zároveň i názor na to, co nás jako občany jedné země rozděluje… Jednoznačně z toho nejhůř vyšla politika a její reprezentanti. Ukázat pomyslným prstem na to a ty, co vráží mezi lidi klín, bylo pro respondenty průzkumu asi snazší. Možná logicky, politika je podhoubím veškerého pospolitého života a na ní závisí vše, co se děje ve společnosti, včetně celkové atmosféry… Takže ano, své výsledky má hodnocení politiky obecně, stejně jako vlády nebo opozice, podobně jako nejbližší komunální reprezentace. Tady je potřeba vrátit se ke kořenům zdravé společnosti, kterými jsou především výše zmiňované hodnoty. Musíme chtít prioritně hledat a stavět na tom, co nás spojuje, a ne posilovat v lidech zášť, strach, nenávist, netoleranci, a tím vším se cíleně rozdělovat a štvát proti sobě. Jsou doby dobré a doby horší, ale trvalá by měla být vůle a víra, že i když se právě nedaří, je v našich silách to zase zvrátit zpět k lepšímu. Přemýšlel jsem, jak si já sám pro sebe interpretuji výsledky tohoto průzkumu, že jistě s mnohými z těch dílčích, třeba i s úsměvem, souhlasím, a jiné opravdu stojí za hlubší analýzu. Mám pro sebe jeden zásadní závěr. Největším úkolem roku následujícího a let dalších by pro nás, jako společnost, měl být návrat k hodnotám! Těm, co přináší dobro a spolupráci. Zdůrazňování a opětovné zafixování v lidech všeho toho, co tvoří základní kameny každé zodpovědné společnosti. Společnosti, jejíž občané ctí právo a pravidla, kde vládne slušnost, respekt, úcta, láska, píle, ale i tolerance.

Nerozdělujme, ani se nenechme rozdělovat a vše dobré v roce 2025!