Máte pocit, že se společnost radikalizuje? Bohužel ano, a to včetně dětí

Radikalizace, extremismus, xenofobie, nenávist a násilí apod. Slovy definic: vyhraněné společenské postoje namířené proti základním (demokratickým) principům, nerespektující platné ústavní a zákonné normy.

Definice vs. realita? Bohužel jde o problém, se kterým bojuje většina společností světa. A není to jednoduchý boj, je třeba citlivě hledat metody a nástroje. S cílem řešit, ne eskalovat.

Všechno už tak nějak známe – tradiční extremistické nebo xenofobně populistické subjekty, nábožensky motivovaný extrémismus, antisystémová hnutí, domobranecká uskupení aj. Včetně jejich dogmatického vidění světa a dalších překroucených mobilizačních témat… Stejně jako už příliš nepřekvapí ani jejich typická radikální rétorika, šíření nenávistných předsudků a polopravd, ale… Svět se mění a také v oblasti extremismu bohužel došlo na nové trendy. Upozorňuje na to Zpráva o extremismu a předsudečné nenávisti na území ČR v roce 2024 (zahrnující také Akční plán boje proti extremismu a předsudečné nenávisti 2025–2026) vydaná Ministerstvem vnitra ČR.

Jednak je prokazatelně zaznamenána individuální radikalizace nezletilých a mladistvých, a to aniž by byla patrná jakákoli jejich vazba na určitou pochybnou ideologii. Byť k tomu často dochází vlivem jejich přiklonění se k nějaké radikální online komunitě, která funkci ideologie v podstatě plně zastává. A zároveň se nebezpečně množí případy diverzního působení s přispěním cizí státní moci, využívajícího šíření lží a polopravd s efektem poplašných zpráv, a to s jediným cílem! Infikovat a destabilizovat danou společnost, narušit chod jejích státních a jiných institucí, ovlivňovat její důležité vnitřní procesy apod.

Násilí se stalo naprosto běžnou součástí našeho života. Samozřejmě, že ve společnosti bylo přítomno vždy, ale člověk je dnes vystaven zcela explicitním projevům takového chování doslova kontinuálně. Obrazně řečeno, už to nejsou ojedinělé filmy s hvězdičkou, ale doslova exhibice násilí, fascinace násilím, téměř až adorace násilí. Prioritně jde samozřejmě o oblast médií a online prostoru, kde úspěch propagace násilí těží z anonymity této formy prostředí, jeho obtížnější kontroly a vlastně i postihu. Propagace, mobilizace, inspirace a podněcování… Jednoduché, nebezpečné. A netýká se to samozřejmě pouze mladistvých. Dopad to má na celou společnost, kdy těžké rány dostává tolerance, respekt, důvěra v pravdu a hodnoty aj. (často je právě toto cíl). Je potřeba se tímto směrem zaměřit jak v oblasti prevence, tak samozřejmě postihu.

Alarmující je rostoucí počet dětí do 18 let, které spáchaly násilný trestný čin. Podle policejních statistik jde o nárůst zhruba o 25 % za poslední dva roky. Neradostná statistika říká, že se nezletilí a mladiství dopustili 8 % všech násilných trestných činů. A to nevyjímaje vražd.

Fatální útok osamoceného střelce na Filozofické fakultě UK v Praze v prosinci 2023 a jeho 14 obětí (k jeho běsnění připočtěme zabité v rámci vlastní rodiny a vraždy nevinných v Klánovickém lese)… To lze se smutnou symbolikou považovat za bod nula, před kterým jsme o podobných případech slyšely tak zpoza oceánu nebo odkudsi „zdaleka“ ze Skandinávie. Ale od té doby už ani u nás nic nebude jako dřív. Jistě, rostoucí trend násilí ve školách je dlouhodobý. Šikana není novým pojmem, ani jevem. Bohužel online prostředí a moderní technologie navíc ukázaly, že vůbec není vázána na fyzickou přítomnost. Pro učitele i žáky nejsou neznámé ani verbální útoky nebo fyzické násilí. Množí se případy výhrůžek a tragickou skutečností jsou i dokonané případy.

Faktorů posilujících živné podhoubí těchto nových anti-trendů je celá řada, ale k „nejvlivnějším“ patří krize komunikace obecně, tendence k určitému černobílému vidění světa u mladistvých, absence správných vzorů, případná frustrace a emoční labilita, touha „někam zapadnout“ a tam být „chápán a podporován“ aj. Spolu s tím máme velké rezervy v oblasti prevence, plánované a organizované směrem shora dolů od státu a příslušných institucí níže. A v tomto ohledu je třeba propojit školu, další školská zařízení a především rodinu. Zařadit dostatek efektivních preventivních aktivit, vypracovat a následně být schopni poskytovat patřičnou metodickou pomoc. Pedagogům i rodičům. Nebude to jednoduché, ale musí to být jedna z priorit, protože radikalizovaná společnost ohrožuje demokratické principy jí samotné.

Adolf Hitler, nacistický vůdce a jeden z největších zločinců 20. st., ve své době řekl: „Prvním nezbytným předpokladem úspěchu je trvalé a pravidelné využívání násilí.“ To absolutně nelze připustit, i když vyhnout se násilí zcela je také obtížné. Pak by nezbývalo, než přiklonit se k reakci obdobné té zmiňované Tomášem Garrigue Masarykem: „Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem…“. (Zmiňuji jako krajní principiální přístup, ale TGM toto použil v trochu jiném kontextu, a to ve svém projevu v Ženevě 6. července 1915 u příležitosti 500. výročí upálení Jana Husa…). Vyzdvihujeme-li dnes prevenci, pak pravdu měl již Denis Diderot v 18. st., který osvícensky radil: „Rozumem, nikoli násilím máme vést lidi k pravdě.“ Na což lze úplně závěrem navázat více než aktuální citací Rogera Davida Griffina, britského profesora moderní historie a politického teoretika, zaměřujícího se na sociálně-historickou a ideologickou dynamiku fašismu, stejně jako další formy politického či náboženského fanatismu: „Extremismus nelze trestat ve věznicích, musíte využít média i vzdělávání. Musíme informovat rodiče, aby učili své děti mít rády svět, svou zemi i lidstvo jako celek.“

Vše dobré