Je lepší být připraven, než překvapen

Články v médiích mohou poslední dobou působit čtenářům hodně velký nápor na nervy. Možná se svět zbláznil a slovy klasika doba vymknuta z kloubů šílí…

Pravdou ale je, že co je člověk člověkem, někde někdo proti někomu vždycky bojoval. Světový mír je bohužel nejspíš jen zbožné přání, jak dokládají i fakta. Vedle dvou globálních vojenských konfliktů s fatálními následky pro světovou populaci vždy probíhala řada více či méně rozsáhlých lokálních válečných konfliktů. Je to život, ale rozhodně to neznamená rezignovat na mírotvorné snahy a aktivity. I když vývoj ukazuje, že je to úkol čím dál tím obtížnější. A to si člověk říká, že jsme se snad poslední světovou válkou poučili a za těch 80 let od jejího konce vybudovali stabilní a zabezpečený světový systém. Bohužel současná situace ukazuje, že stabilita byla křehká.

To, co se děje vlastně už od roku 2014 na Krymu a pak samozřejmě od ruské vojenské agrese na Ukrajině z února 2022… Co to způsobilo napříč západním světem… Co znamená to, co dlouhodobě doutná, bublá a průběžně opakovaně nějak vyeskaluje na Blízkém Východě… Co toto všechno představuje pro světovou stabilitu… Co světu hrozí ze směru od Afriky… Co na svět chystají v Asii… Úmyslně nekladu za tyto výroky otazníky, a protože se všichni každodenně ptáme, jak tohle může dopadnout, jsou ty tři tečky za mne spíš symbolické. Lidé se ptají, mají obavy, nebo dokonce i strach. Nejde nám bezprostředně o život, ale co kdyby… A pak jsou tady tací, kteří rizika z toho plynoucí nevidí nebo nechtějí vidět. Proč navyšovat finance na zbrojení, nebo vůbec nějaké vynakládat? Proč jakkoli pomáhat těm, kterým o holé životy jde, když se to neděje nám, a tedy to není naše věc? Tady se ale bez otazníků neobejdu, protože sám vnímám velký otazník nad samotným faktem, že takto bláhově může vůbec někdo uvažovat. Nikdo u nás nevyzívá k válce! Nikdo nechce jakkoli tyto konflikty hrotit! Ale pokud jsme se měli opravdu něčemu za ta desetiletí světového míru poučit, tak tomu, že všehoschopnou touhu po moci, včetně megalomanských teritoriálních choutek, ze světa sprovodit nelze! Že jednou za čas se bohužel někde najde nějaký ten vůdce, s knírkem nebo bez, jehož sliby podpořené pečlivou propagandou zaimponují…

Ať je to Čína, Severní Korea nebo Rusko, musíme být obezřetní! My s Ruskem máme vlastní letité a eufemicky řečeno nedobré zkušenosti. Geopolitické touhy tamních vůdců se od dob Ruského impéria, mnohonárodnostní imperiální velmoci, vesměs nijak výrazně nezměnily. Ukrajina to aktuálně bohužel znovu zažívá na vlastní kůži. Evropě nezbývá, než se rychle probudit ze své bohorovné letargie „to se nás netýká“. Ostatní svět také musel sundat růžové brýle a otevřít oči realitě. Ono se to prozření naštěstí děje, změny ve vnímání světové bezpečnosti nastaly ihned po zahájení ruské invaze, včetně sankčního postihu agresora. Pochopit to ale musí i ti, kteří otázku bezpečnosti berou zbaběle populisticky. Stejně jako ti, kteří válku začali.

Doba se změnila a jim teď o ukončení války vlastně v osobním zájmu ani tak moc nejde. Kde jsou teď v jejich seznamu priorit životy vlastních vojáků, civilistů doma i v okupovaných zemích?

Stačí si přečíst o tom, jak moc se změnil život politického důchodce Medveděva... Jaké figurky Putinův režim využívá k propagaci doma nebo jakou „stafáž“ bez kompetencí posílají na těch několik málo mírových vyjednávání… Ti nikdy nebudou vyjednávat o míru. Oni si budou dál klást požadavky, prokládat to výhrůžkami, a to nehledě na to, kolik vlastních lidí ztratí nebo o kolik vojenského vybavení v bojích přijdou. A budou pokračovat v zastrašování dalších zemí i celého světa, protože možná tak je nastavená široká ruská duše. Tedy rozhodně těch, kteří sedící v Kremlu. Pak se není čemu divit, že se my ostatní, kterým je takto vyhrožováno, rozhodneme bránit. Jednak vírou v to, že další světový válečný konflikt nerozpoutají, ale i ryze prakticky… Protože „Je lepší být připraven, než překvapen.“

S vírou ve vše dobré

Jan Bartošek