Jak se ze života nezbláznit, z politiky obzvlášť

Už jako terapeut, který pomáhal závislým na nealkoholových návykových látkách, jsem v odborném tisku rád sledoval poměrně hodně trefné a bryskní texty neurologa dr. Milana Nováka.

Tehdy se pan doktor už několik let pravidelně „vypisoval“ ze svých pocitů z aktuálního dění, a to nejen na poli zdravotnictví a politiky (neb zdravotnictví je odedávna velké politikum), ale vlastně společnosti en bloc… Byly to sloupky hodné novinářského označení glosa. Byl to koncentrovaný subjektivní pohled na věc, aktuální téma v širších kontextech, zasazeno v teorii i praxi, „hledající jádro pudla“, obsahující humor, ironii i sarkasmus, vtipně vypointovaný… Zkrátka velmi čtivý a řadový občan často nemohl víc než souhlasně kývat. Rozuměl lékař, učitel, pekař, účetní, žena v domácnosti, instalatér… (pozn. autora: profese vybrány zcela náhodně, bez jakéhokoli postranního úmyslu cokoli naznačovat, zlehčovat a už vůbec ne zesměšňovat). Princip byl jednoduchý – lidsky navnímaná situace z běžného života, jak ji politici nebo jiní funkcionářští potentáti nevidí, a ani možná nemohou vidět (dnes tomu už o něco víc rozumím), se zdánlivě až dětsky formulovanými otázkami proč… jako… když..., tak… Autor určitě nečekal odpovědi, stejně by se mu jich nespíš ani nedostalo, ale nabízel čtenářům pocit, že oni nejsou sami, kteří to podobně vidí a na mysl jim přicházejí stejné nebo obdobné otázky. Pan doktor logicky nebyl vně každého jím popisovaného tématu (moderní mluvou IN, tzn. se znalostí věci), o to autentičtější jeho texty právě byly. Byl v pozici občana a ptal se na… důvody, souvislosti… ono jádro pudla. Vůbec nezlehčuji, vím, jak je právě tohoto potřeba, byť stoprocentně souhlasit nemusíte.

S podobným zájmem poslední roky sleduji spisovatelskou, potažmo sloupkařskou dráhu vysoce váženého specialisty na kardiologii prof. Josefa Veselky. Jeho sloupky nejen o českém zdravotnictví, nebo spíš přesněji o „dalších tématech“ (jak je uvedeno v drobné upoutávce) fungují podobně. Občan komentuje, občan analyzuje, občan se ptá. Jako politik s některými argumenty sice nemusím vždy souhlasit (obeznámený s politickými a jinými konsekvencemi), ale ať to osobně hodnotím jakkoli, jisté je, že na názor a jeho prezentaci máme všichni legitimní právo. A o tom to je! Vivat democratia!

A pak tu máme podobně formou (obsah je věcí politického založení a osobního vkusu) nasměrované autory typu prof. Cyrila Höschla a jeho reflexivní publikační činnost nebo dr. Radkina Honzáka a jeho bryskní komentáře aktuálního dění a… samozřejmě řadu dalších. Absolutně si netroufám pasovat se na předního znalce publikační a publicistické činnosti každého z výše zmiňovaných, ani s nimi nemusím být vždy zajedno, pokud ale na ně spontánně narazím a čas to dovolí, jejich texty si vždycky se zájmem přečtu. Jsou názorovým vzorkem a teď je pro mne zajímavým uvědomění si skutečnosti, že se mi jeden sám za sebe i všichni za jednoho dnes „vloupali“ do myšlenek… Chválím jejich postřeh a vytříbený styl. Nadto musím ještě upřímně přiznat, že nad takovými a obdobnými texty začínám čím dál intenzivněji přemýšlet víc do hloubky. U pánů zmíněných navíc v souvislosti s faktem, jakých profesí jsou právě oni zástupci – neurolog, kardiolog, psychiatr a jiní. Vzruchy, vjemy, dojmy, city, pocity, emoce… Právě oni jsou mistry akce reakce v přímém přenosu, jednou v ambulanci, jindy na sále nebo… na papíře v textu o běžném životě politikou silně protkaném. Asi to tedy není náhoda, že právě lidé těchto profesí vidí svět zrovna takovým prizmatem. A mají-li k tomu dar pera nebo schopnost zaujmout mluveným slovem, jsou jejich postřehy takřka rovnocenné politickým analýzám, pouze slovník je lidštější a srozumitelnější. A to by se pak mohlo nádavkem zdát jako dobrý typ pro mnohé politické reprezentanty…

Vše dobré