Jak se chovat, když dům postihne ďábel

Toť otázka... Jak vlastně poznat, kdy přesně jej postihl... Jak zjistit, kudy se tam dostal nebo kdo ho tam pustil... A jak jej zase dostat pryč..

Otazníky možno dosadit, za mě jsou tečky plně dostačující. Aspoň v případě Evropského parlamentu a jeho napadení zmiňovaným pekelníkem... Jak to tedy vidí jedna nová euroinkvizitorka zastupující na půdě europarlamentu zemi hraběte Drákuly. A byť jí myšleno zcela navážno, „pobavila“ teď v červenci nejen napadenou půdu, ale vlastně i mediální prostor.

Neříkám, že mě někdy nenapadne, jestli s eurounijními institucemi občas nešijí všichni čerti, nebo že odtud sem tam nejdou pěkně nevoňavé kouřové signály... Ale to je realita spolurozhodování mnoha lidí, mnoha národností, mnoha vizí, mnoha zájmů, mnoha cílů, různých pověření a různé lidské i politické morálky. Jenže o tom právě demokracie je. Takže je-li v Evropském parlamentu přítomen čert, či se tam scházejí ďáblové, jak se ona dotčená osoba v bílém a s náhubkem, navíc ve 21. století, domnívá, může si vysvětit svou kancelář a přináležící prostory, ale ostatní ať neruší zcestnými výkřiky od práce. Koneckonců do tohoto „ďáblova semeniště“ sama dobrovolně a úspěšně kandidovala, a doufám, že ne pouze z pohnutky pomateného vymýtání belzebubů, ale z potřeby prosazovat zájmy unie jako celku, či národní priority, i když viděné prizmatem svého pravicového smýšlení... Inkvizitoři už tu byli a zkušenosti dokazují, že byli nebezpeční a mnohdy velmi brutální… A to k moderní Evropě v 21. století vůbec nepatří! Jistě, i dnes se šíří pomatená náboženství, existují pofiderní sekty a inkvizitorské myšlenky nebo manýry nejsou bohužel zcela vymýcené, ale Evropský parlament by měl být od jejich stoupenců uchráněn. Jestli je tam nějaký ďábel moderního ražení, rozhodně na něj ale nebude platit vysvěcení knězem. I když je to pro takový případ skoro škoda. Bylo by to rychlejší řešení než čekat, jak ten daný arcikníže a jemu věrní dopadnou v dalších europarlamentních volbách...