Co by tak na aktuální vývoj a dnešní politiku asi řekl kníže Václav…

Jako člověk, jako panovník, jako světec je ve své podstatě legendou, stejnou jako ty, ze kterých „fakta“ o jeho životě čerpáme – žil, miloval, pracoval, panoval, zemřel…

Byl synem, bratrem, vnukem, mužem i otcem. Byl vzdělaný, zbožný, pečující. Byl stavitel (v řeči dnešní doby investor a developer). Byl panovník, politik, stratég. Jeho „pohled na věc“ by nejspíš byl i dnes více než zajímavý…

Václav byl vedle své „svatosti“, vycházející z jeho zbožnosti a náklonnosti ke křesťanství, prokazatelně také schopný panovník a politik moudře razící strategii systematického upevňování podle aktuálních mocenských uspořádání na úkor rozšiřování za každou cenu. Úspěchy s tím slavil jak na domácí půdě, tak v zahraniční politice. Na jedné straně intenzivně pracoval na šíření křesťanství v národě, údajně vlastnoručně pěstoval víno a obilí pro svaté přijímání, podporoval péči o chudé, nemocné, sirotky, otroky, či vězně, inicioval stavby kostelů, včetně dnes nejznámějšího kostela na pražském hradišti, zasvěceného sv. Vítu, podporoval kácení šibenic a ničení pohanských svatyní apod. Na straně druhé jako panující kníže jednoho z českých knížectví byl vládce, politický i vojenský stratég zodpovědný za svůj lid. Jistě, Václav jako člověk, stejně jako panovník bude určitě zidealizován legendami a ani doba raného středověku jistě nebyla v žádném případě procházkou růžovým sadem. Faktem ale je, že začal být záhy (dílem i pro svou tragickou mučednickou smrt) považován za světce, patrona a ochránce přemyslovského rodu a jeho nástupců, posléze patrona české země a jejího věčného knížete. Je hlavním patronem českého národa a symbolem české státnosti. Zcela zásadní je jeho role v procesu emancipace přemyslovské dynastie a ruku v ruce s tím českého státu v rámci křesťanské Evropy. Svatý Václav je pro náš národ velmi důležitý a důkazem toho je nepřeberné množství hmotných i nehmotných připomínek jeho památky provázejících nás všemi těmi staletími od doby jeho života přes současnost a dál do budoucnosti. Je v dobrém slova smyslu skutečnou kultovní osobností.

Význam svatého Václava vnímám jako křesťan, jako Čech národností a Evropan smýšlením… Ze všech těchto úhlů pohledu na tuto osobnost a s ohledem na její historický význam, důležitost pro současnost a odkaz dalším generacím by mne lidsky i profesně skutečně velmi zajímalo, jak on by vnímal současné dění. Jak by se stavěl k aktuálním vojenským operacím napříč Evropou a Blízkým Východem (nejen té „speciální“)… Jak by on se svým strategickým umem „četl“ českou politickou mapu a jaké kroky by navrhoval... Jak by vnímal Evropskou unii, resp. její konkrétní aktivity… Jak by třeba on viděl některé naše „problémy“ a jak by na to konto on uchopil příslušná navazující opatření… S těmito a podobnými pocity jsem prožil i letošní oslavu Dne české státnosti a pouť do Staré Boleslavi. Vlastně tomu není jinak ani v jiné roky, ale když už si my lidé někdy začneme myslet, že těch životních turbulencí už snad bylo dost, projede těmi našimi poklidnými životy další otřes… A nemám a priori na mysli vládní či jiné krize, ale prosté lidské neštěstí způsobené řáděním přírodních živlů. Je bohužel nebo Bohu dík jasné, že patron je pro nás jako národ nezbytný a jeho práce, včetně konání zázraků, je potřeba jako soli!

Vše dobré!