106 let samostatnosti...

S hrdostí si 28. října připomínáme výročí vzniku svébytného samostatného státu. Malého, uprostřed Evropy, našeho!

Rozhodně žádný východ, jak se nám to pak desítky let snažili implantovat do osobních myšlenek a širšího vnímání. Stačí se přeci podívat na mapu.

Bez jakýchkoli ambic na dějinný exkurz zdůrazňuji, že historické souvislosti a význam podobných mezníků je potřeba si opakovaně připomínat! Vytváříme tak v dalších generacích nejen povědomí o naší minulosti, ale především se touto cestou formuje jejich vztah k rodné zemi. Není to samozřejmě pouze o memorování dat, zásadní roli hraje popis a vysvětlení spojitostí, zahraničních konsekvencí, vztahových map apod. Za mne je navíc velmi důležité nahlížet tyto a podobné důležité události a zásadní geopolitické předěly prizmatem aktuálních paralel, resp. současné dění zasazovat do historického zkušenostního vzorce.

Momentálně oslavujeme 106 let od vzniku samostatného Československa. V roce 1918 vznikl na hrdém národním základě nový stát, země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající (jinde mlékem a strdím oplývající). Tvořený byl územím s nesmírně širokou a pestrou historií, bohatým na zdroje nerostných surovin, osídleným šikovným národem, s potenciálem stát se politickou, obchodní, průmyslovou, vědeckou i kulturní špičkou… Start hodný premianta, kterým jsme ve své době rozhodně byli.

Když už jsem „citoval“ mytického praotce Čecha, lze najít i (možné) pokračování jeho proroctví: „Všeho tu budete mít hojnost. Bude nám také dobrou obranou proti nepřátelům. To je země podle vaší vůle…“. Obrana, přesně to potřebovala naše země ve chvíli, kdy po dvaceti letech znovunabyté mladé samostatnosti dostala krutou ránu. Útlak, obsazení, válka…Postupně byl do této války zavlečen celý vyspělý svět. Přehnala se brutálně napříč kontinenty, až po letech a milionech obětí konečně skončila. My však přišli o samostatnost na dalších dlouhých padesát let (bez krátkého tříletého poválečného intermezza). Zlobili jsme se na ty státy, které nás nechaly na holičkách. Proto teď vůbec nerozumím těm, kteří jako kdyby na toto zapomněli a upírají jiným v nesnázích i jen možnost poskytnutí pomoci zvenčí. Bylo by možné hovořit i o právu, byť spíše morálním. Na mnoha současných frontách tam kdesi za našimi hranicemi se totiž bojuje i za bezpečnost u nás.

Zamysleme se nad významem samostatnosti častěji než jedenkrát do roka. Oslavujme tuto rozhodně ne samozřejmou výsadu demokracie častěji než jedenkrát do roka. A dopřejme toto privilegium i dalším. Všude tam, kde ochutnali kouzlo demokracie a samostatnosti (a nezužujme pouze na Ukrajinu nebo státy Blízkého východu…), a kde se vnitřní nebo vnější nepřítel snaží jim tuto výsadu odebrat, mají právo na pochopení, ruku v ruce s podporou a pomocí. Pomoci druhým v obtížné situaci je lidské, je to křesťanské, je to morální. Neberme ostatním právo na život ve svobodě a míru jenom proto, že jsme ztratili paměť a životem v blahobytu možná i ochotu pomoci a podělit se. Oslavme důstojně vznik samostatného Československa a možnost na stejnou samostatnost neodpírejme druhým.

Vše dobré!

Jan Bartošek