Zpochybňovat peníze na vědu je absolutně nutné!

Místopředseda vlády Pavel Bělobrádek se ostře ohradil proti námitkám ministra financí Ivana Pilného. Podle Bělobrádka je zpochybňování peněz na vědu „nepřijatelné“. V tomto sporu stojím na straně Pilného.

Ostrá slova Pavla Bělobrádka vznikla jako reakce na velmi zajímavou námitku Ivana Pilného z nedávné doby.  Ministr financí se minulý týden pozastavil nad tím, že v položce na vědu, výzkum a inovace je výdajová rezerva čtyři miliardy korun. „Přesto vláda přiklepla panu místopředsedovi Bělobrádkovi navíc tři miliardy, přestože ty peníze má z minulých let a nespotřeboval je,” prohlásil Pilný.

Nepokládáme za přijatelné, aby ministerstvo financí již schválený rozpočet na vědu a výzkum zpochybňovalo,“ uvedl Bělobrádek. Podle Bělobrádka má rozpočet na vědu i podporu akademiků, když podle předsedkyně Akademie věd Evy Zažímalové: "Jakákoliv investice do vědy a výzkumu se vždy, dříve či později, vyplatí,” konstatovala a připomněla, že pro vědce je klíčové stabilní financování a koncepce rozvoje.

Nejprve se musím s určitou lítostí zastavit nad propagandistickým výrokem předsedkyně Akademie věd.  Domnívám se, že takové prohlášení v obecné rovině o tom, že se „každá investice do vědy a výzkumu vyplatí“ není správné od samého počátku. Je zcela zásadní na co respektive v jakém vědeckém oboru se investuje.  I v české vědě došlo v minulosti k podpoře investic, jejichž návratnost je přinejmenším sporná, pokud vůbec lze o nějaké návratnosti hovořit. V ne tak dávné době byly vybudovány, a to i za přispění tak zvaných „evropských peněz“, výzkumná centra, jejichž další osud je „ve hvězdách“. Jde zejména o to, že se financování těchto výzkumných center má převést do tak zvaného smluvního výzkumu, tj. objednávek z průmyslu, a má dojít k útlumu jejich financování ze státního rozpočtu. Existují přitom dvě zásadní otázky.

1.       Má český průmysl dostatek finančních prostředků na objednávky smluvního výzkumu tak, aby „utáhl“ několik desítek výzkumných center?

2.       Jsou výzkumná centra pro průmysl skutečně atraktivní v tom smyslu, aby byla schopna řešit problémy výrobních firem?

V současném stavu, kdy ještě dobíhají dotační prostředky na provoz výzkumných center, se řada výzkumných úkolů snadno vyrovnala s návratností či nenávratností výzkumné činnosti. Tu zaplatil stát, a když výzkum „vyšuměl“ do ztracena, nic zvláštního se nedělo. Privátní firmy však nejsou a ani nebudou ochotny financovat něco, co jim nezaručí návratnost prostředků vložených do výzkumu a vývoje. Protože v reálu hrozí, na rozdíl od ideje paní akademičky Zažímalové, že se výzkum a vývoj nezaplatí dokonce ani později.

Dále rozebereme tezi Bělobrádka, že „zpochybňování peněz na vědu je nepřijatelné“.  Vzhledem k tomu, že výdaje státního rozpočtu podléhají veřejné kontrole prostřednictvím zákonodárců, je minimální povinností opravdového hospodáře, aby se ptal, na co budou prostředky na vědu vynaloženy. Je absolutně nepřijatelné považovat vědu za jakousi „svatou krávu“, která se musí krmit stůj co stůj a ať to stojí, co to stojí. Velmi dobře chápu, že jsou obory lidské činnosti, které slouží k jakési všeobecné potřebě udržení či zlepšování lidské společnosti aniž by bylo možné exaktně spočítat „návratnost investice“. Funkční, ne zcela funkční či nefunkční rodiny spotřebují na hlavu přibližně stejné množství financí, a přesto z funkční rodiny vyjdou nové generace s jinou životní filozofií než z rodin nefunkčních. Proto se domnívám, že je povinností parlamentu i ministra financí zvláště, aby se zamýšlel i nad účelným vynakládáním finančních prostředků na vědu a výzkum.

Na závěr jsem si ponechal diskusi k otázce, kterou Pilný otevřel. Je skutečně nutné přidávat na vědu tři miliardy, když na účtech „vědátorů“ leží miliardy čtyři. Není to náhodou naprosto obdobná situace problému liniových staveb, kdy bychom teoreticky mohly proinvestovat mnohem více, kdyby byly stavební povolení pro další desítky kilometrů dálnic?  Není to náhodou tak, že podobně jako v jiných odvětvích vědeckovýzkumné týmy nemají kvalitní projekty k výzkumu a proto „nestíhají“ čerpat finanční prostředky, které se tak hromadí na účtech? Anebo možná projekty mají, ale nemají kvalitní vědecké a výzkumné pracovníky?

Z výše uvedených důvodů má proto ministr financí Ivan Pilný mé velké sympatie. I prostředky na vědu lze totiž vynakládat neefektivně a bez návratnosti. Argumentace akademiků je poplatná někdejší argumentaci, že „co je ekologické, je i ekonomické“. A přitom celý současný mezinárodní obchod je postaven na tom, že se na bohatý Západ dovážejí spotřební výrobky z chudé Asie, kde se s ekologií zatím moc nepářou. Smog je téměř každodenní skutečností velkých čínských průmyslových aglomerací, s ochranou povrchových i podzemních vod je to v těchto státech stejně problematické.

Přísné oko ministra financí však vyžadují i další položky rozpočtu, zejména sociální výdaje, které se za úřadování ministrů za ČSSD dostaly do nebývalých výšin a ČSSD plánuje další a další zvyšování těchto výdajů v situaci, kdy máme prakticky nulovou nezaměstnanost! Proto je nutné zpochybňovat absolutně každé výdaje státního rozpočtu. Ivane Pilný - tužte se!