Změna režimu – nikoliv, pouze změna figur

Pan Bohumil Doležal napsal velmi zajímavou úvahu o tom, co se dnes děje s naším politickým systémem. Shodou okolností jeho článek vyšel na Neviditelném psu 18.11.2013, tj. zdá se mi, že byl zcela jistě psán pod vlivem vzpomínek autora na listopad 1989.

Podstatným sdělením autora je údajná „změna režimu“, ke které dochází podle něho od léta letošního roku. Rozpuštěním parlamentu vznikla podle Doležala zvláštní situace „virtuální“ parlamentní demokracie.  Přichází tak „něco nového“, podle Doležala odchází režim slabý ale lepší, který bude nahrazen režimem silnějším a horším.

Osobně s řadou postřehů autora stoprocentně souhlasím, ovšem nikoliv s hlavním mottem článku, tj. že nás čeká „změna režimu“.  Co se tedy vlastně stalo?

Došlo k souběhu několika ne zcela očekávaných událostí. Nejprve se Parlament dohodl na změně zákona o přímé volbě prezidenta, protože „ to měly všechny strany ve svých volebních programech z roku 2010“.  Tím jsme se částečně vydali na stezku „přímé demokracie“, alias Úsvitu Tomio Okamury. Tím, že byl zvolen Miloš Zeman, byla naplněna jedna malá část „přímé demokracie“. Jasně se ukázalo, že je to cesta, na které budou vítězit zejména šikovní populisté. To však není nic v Evropě neznámého, stačí připomenout Berlusconiho „Vzhůru, Itálie!“ a máme vymalováno.  Miloš Zeman je klasickým populistou od počátku svého působení v české politice, počínaje rokem 1989 a jeho „odvážného článku“ v T-magazínu.

Tím mnohem podstatnějším a neočekávaným byl rozpad vládní koalice z roku 2010. Probíhal dlouho, ve velkých bolestech a ukončila ho trapná banalita – mimomanželský vztah českého premiéra.  Hlavní aktérka pádu vlády, dnešní druhá manželka Petra Nečase, se prostě a jednoduše cítila naprosto v bezpečí a podle toho tak i konala. Přišel zásah ÚOOZ jakkoliv je zřejmé, že byl slátaninou na efekt, kde však to podstatné pro pád vlády ÚOOZ zajistil – odposlechy Jany Nagyové/Nečasové.  Zde bychom mohli široce spekulovat, zda to byl či nebyl předem připravený scénář svržení vlády. Za tento pád však nelze vinit ty, co se dnes podle Doležala snaží „měnit režim“. Padá zcela na hlavu premiéra vládnoucí strany. Vlastně, příležitost dělá nejen zloděje, ale vede i k pádu vlády.

Rozpuštění poslanecké sněmovny samozřejmě otevřelo dokořán možnosti, které česká ústava nabízí. Paradoxně ale nepomohlo hlavním aktérům soustředěného útoku na vládu Petra Nečase, tj. socialistům a komunistům.  Místo „staré pravice“ ODS a TOP 09 se tu objevil subjekt jakoby vystřižený z doby republikánů Miroslava Sládka. Ten kdysi odpověděl na otázku, co že to jeho strana je, takto: „ Jsme pravicovou stranou s levicovým programem“.  Andrej Babiš převzal pravicovou rétoriku nezvyšování daní (tím přebral mimo jiné i voliče ODS) a v praxi nalézá „mnoho společných bodů“ s programem ČSSD.

Hrozí nám tedy skutečně „změna režimu“, jak o ní píše Bohumil Doležal? Především dojde k personálním čistkám, zahájenými již vládou Jiřího Rusnoka. Ti „staří“, jak píše Doležal, nebudou mít šanci se „zapojit“, budou prostě vyházeni. Jak důsledná tato čistka bude, bude samozřejmě záležet na osobních vlastnostech nových mocipánů. Někteří budou smířlivější a bude jim stačit, pokud jejich podřízení převlečou stranické tričko, někteří budou nemilosrdní a ve stylu Ratha vyčistí ministerstva jako Augiášův chlív.

Doležal prorokuje, že nastane čas, kdy bude „méně svobod“ než dříve.  Čeho se však méně svobod bude skutečně týkat, blíže nespecifikuje. Babišovo mediální impérium bude pravděpodobně šířit jeho politické názory, jak moc efektivně ale bude moci umlčet kritiku a zda vůbec, to je otázka. Zatím se Babiš brání tím, že kritiku nijak neomezuje a jako důkaz dodává, že 85% zpráv o něm je negativních i ve skupině, kterou vlastní, tj. MAFRA, iDnes a Lidovky. Dojde tedy zcela jistě k nové dělbě moci mezi mediálními magnáty a kritika nových vládců se možná přesune více do médií, nad kterými nebude mít Babiš vliv.

Proto to vidím ne tak dramaticky, jako Doležal. Budou nám vládnout nové figury, obávám se však, že spíše hůře než ty „staré struktury“. Jednak proto, že zejména ANOnisté nemají naprostou většinu svých poslanců připravenou (prostě s takovým úspěchem nepočítali), a jednak proto, že vítěz voleb je v ještě horší pozici, než byla ODS po volbách 2010. A nad tím vším se jako duch bude klenout kouřová clona z Pražského hradu.