Vliv kysličníku uhličitého na absorpci slunečního záření

Kysličník uhličitý absorbuje infračervené záření, nicméně ukážeme si, že tato absorpce není příčinou klimatické změny, či „globálního oteplování“.

Klasické tvrzení současných klimatických věrozvěstů, kteří obviňují kysličník uhličitý nejen z klimatické změny, ale už je i viníkem větších škod páchaných větrem a deštěm, je založeno na této logice:

Hlavní příčinou změny klimatu je tzv. skleníkový efekt. Některé plyny v zemské atmosféře se chovají trochu jako skleněné tabulky skleníku – zadržují sluneční teplo a nedovolují mu uniknout ven, v tomto případě zpět do vesmíru. To vede ke zvyšování teploty na povrchu Země.

Mnohé z těchto skleníkových plynů se v přírodě běžně vyskytují, nicméně v důsledku lidské činnosti se koncentrace některých z nich v atmosféře zvýšila. Jedná se zejména o tyto plyny:

• oxid uhličitý (CO₂)
• metan
• oxid dusný
• fluorované plyny

Ke globálnímu oteplování nejvíce přispívá CO₂ produkovaný lidskou činností. Do roku 2020 se jeho koncentrace v atmosféře zvýšila na 48 % nad úrovní před průmyslovou revolucí (před rokem 1750).

Je-li něco hlavní příčinou, pak ostatní příčiny jsou „vedlejší“. Nicméně, naši apologetové této příčiny píšou ve svých publikacích naprosto jasně – sluneční záření je konstantní, jak svědčí měření satelity.

Podle adorované teorie vlivu kysličníku uhličitého na klima Země tak platí následující tabulka I

Tabulka I – Modelový popis klimatické změny podle hlasatelů vlivu kysličníku uhličitého

rok	Teplota T v K	Sluneční konstanta k ve W/m2	emisivita záření Země E ve W/m2	koncentrace CO2 ppm
1870	288	1366	390,05	200
2020	289,5	1366	398,20	400
rozdíl 2020-1870	1,5	0	8,15	200

Koncentrace CO₂ ve vzduchu se zvýšila o 200 ppm, střední teplota na Zemi T se zvýšila o 1,5 K a emisivita zemského povrchu se podle Stefan Boltzmannova zákona zvýšila o 8,15 W/m². Protože se emisivita zemského povrchu zvýšila a množství sluneční energie dopadající na Zemi se nezměnilo (sluneční konstanta se nezměnila), musí se zvýšené množství záření (emisivity zemského povrchu) absorbovat v atmosféře. Jinak by neplatila bilance energie, Země při konstantním množství dopadající sluneční energie musí vyzařovat do prostoru stejné množství energie.

Položme si proto jednoduchou otázku. Jestliže dnes vyzařuje Země ze čtverečního metru plochy Zeměkoule o 8,15 W/m² více a toto teplo se musí absorbovat v atmosféře díky kysličníku uhličitému, jak toto teplo ovlivní teplotu vzduchu na Zemi. Odpověď podává tabulka II

Tabulka II – Výpočet závislosti teploty atmosféry Země na emisivitě povrchu

rok	Teplota T v K	hmotnost atmosféry Země m v kg	tepelná kapacita atmosféry cp v kJ/(kg K)	∆E ve W/m2	∆T v K za rok
1870	288	5. 1018	1	-	-
2020	289,5	5. 1018	1	8,15	25,95

V roce 2020 ze zemského povrchu vyzařuje o ∆E 8,15 W/m² více energie tj. 8,15 J/ (s.m²). Za celý rok se tato energie Q v kJ rovná součinu plochy povrchu Země P_z v m², emisivity ∆E a délce roku ve vteřinách R.

Q = P_z. ∆E. R = 5,10 10¹⁴. 8,15. 31 536 000 = 5,10 10¹⁴. 8,15. 3,1536 10⁷ = 131,07. 10¹⁸ kJ

Toto teplo ohřeje atmosféru při jeho úplné absorpci o

∆T = Q/ (m c_p) = 131,07. 10¹⁸ / (5. 10¹⁸. 1,00) = 25,95 K

Protože víme, že se za rok zvýšila teplota atmosféry v uplynulých 150 letech pouze o 0,01 K, je tento výsledek v očividném rozporu s realitou.

Jaká je tedy realita? Jednoduše řečeno, klimatologové před nástupem klimatického alarmismu měli za sebou řadu významných objevů, které dávaly do souvislosti střídání klimatu na Zemi v souvislosti s množstvím tepla, které na Zemi přicházelo. Věděli, že rozhodující není „konstantní sluneční záření na úrovni před vstupem do atmosféry, ale dokázali určit vliv albeda (odrazivosti) atmosféry a možné ovlivňování albeda precesním pohybem osy Země. Hovořilo se o tisíciletých cyklech a bylo k tomu podáno mnoho důkazů. Na to vše současná převažující klimatologická komunita zcela „zapomněla“, či mnohem lapidárněji a tvrději, tyto výzkumy minulosti zcela ignoruje.

A je ovšem ve vědeckých studiích současnosti podchyceno i to, že roste zářivost Země měřená satelity. Například wikipedie uvádí, že mezi roky 2000 až 2020 vzrostla zářivost bezoblačné oblohy o 3 W/m², což odpovídá tomu, že se zvyšuje zářivost zemského povrchu díky zvyšování střední teploty Země. Uvádím obrázek, který to dokumentuje – převzato z Non-cloud Greenhouse Effect metrics time series - Energetický účet Země – Wikipedie

Obrázek 1: Nárůst odchozího záření ze Země bez vlivu mraků (2000-2022) na základě satelitních dat NASA CERES. Jde o vliv skleníkových plynů a také poklesu odrazivosti povrchu Země (albedo), což také způsobuje oteplování a zvýšený tok dlouhovlnného záření.

Dokonce se píše o tom, že je to důkaz snižování albeda zemské atmosféry!!!!

Závěr: Z výše uvedeného plynou tyto závěry:

1) Střední teplota Země se skutečně za posledních 150 let zvýšila o 1,5 K.

2) Zvýšení střední teploty Země způsobilo zvýšené vyzařování tepla z povrchu Země asi o 8,15 W/m²

3) Jen za posledních 20 let se zvýšilo záření bezoblačné oblohy o 3 W/m², což je dáno „i poklesem odrazivosti povrchu Země (albedo), což také způsobuje oteplování a zvýšený tok dlouhovlnného záření.

4) Jednoznačně tak platí, že zvýšení teploty na Zemi je jasným projevem snížení albeda atmosféry, tj. vyšší hodnotou sluneční energie dopadající na zemský povrch.

5) Neplatí tak teorie o „konstantním záření Slunce“

6) Kysličník uhličitý nemá na růst střední teploty Země prakticky žádný vliv.