Školství stojí hromadu peněz a závisí na něm budoucí prosperita země, proto je třeba je řídit efektivně. To by měl být i cíl výzkumu v oblasti vzdělávání. Jak s omezenými prostředky maximalizovat dosažitelný užitek. Užitkem jsou kvalifikovaní pracovníci na správných pozicích, připravení i na budoucí rozvoj jejich odvětví. Místo toho plýtváme zdroji, poskytujeme na jedné straně pseudovzdělání ve zhola zbytečných oborech a na straně druhé mrháme talenty.
Jeden z nejpronikavějších matematických mozků Évariste Galois své zásadní a převratné myšlenky sepsal v 16 letech a mohli bychom vzpomenout řadu dalších. Možná běhají podobní mladí géniové dnes mezi námi, ale vůbec se o nich nemusíme dozvědět. Jistě, probíhají soutěže jako matematický Klokan nebo matematická olympiáda. Ale pak i vítěze takové olympiády zaženeme hybaj zpátky do řady. To by mělo paní docentku vzrušovat víc než to, jestli náhodou s dnešním Évaristem nechodí do třídy synek bohatého podnikatele. Třeba je ten podnikatelský synek taky nadaný - podezřívat každého takového, že má svoje místo koupené, to je paranoia.
V dětském kolektivu vždycky byli, jsou a budou i sociální predátoři. Ty je třeba oddělit od potenciálních obětí, kterými jsou jak děti handicapované, tak ty výrazně nadprůměrné. Každý, kdo se vymyká a je slabý na to, aby se ubránil. Když predátory neoddělí základní škola (a jaké k tomu taky má prostředky?), rodiče přirozeně hledají pro své děti bezpečnější prostředí a chtějí je od predátorů odklidit do výběrových škol a víceletých gymnázií.
Školy by jistě mnohem víc ocenily, kdyby jim výzkumníci a ministerstvo školství poradily a pomohly nějak se vypořádat s těmi predátory a narušiteli. Pokud by paní docentka našla recept na tohle (inkluze tím receptem není, z vlků neuděláte domácí mazlíčky tím, že ji pustíte mezi slepice), tak pak klobouk dolů a pak jí zatleskám. Dokud bude hlásat to, co teď, pak jako slušně vychovaný muž raději spolknu, co se mi dere na jazyk.
