Velké paušály – sen každého distributora

Reforma plateb za elektřinu podle ERÚ naplňuje základní přání největšího distributora energie jakým je ČEZ Distribuce. Velikost jističů je jen zástupným řešením.

Znají to všichni síťoví distributoři. Se zvyšováním částky za odebrané množství vody, plynu, tepla či elektřiny se současně snižuje spotřeba a distributoři tak nevytáhnou z kapes odběratelů částky, které od zvýšení sazeb očekávali.  To je nutí k dalšímu zvyšování sazeb a spotřebitelé na to reagují dalším omezením spotřeby.  Právě proto začínají distributoři přemýšlet o „progresivním“ způsobu účtování za odběr a snaží se větší podíl ze svých tržeb přesunout do tak zvaných paušálů.

Argumentují tím, že náklady na udržování sítě jsou v podstatě nezávislé od množství distribuovaného množství a v tom je tedy ukryto kouzlo poplatku za jistič v případě plateb za elektřinu.  Jestliže se podle návrhu ERÚ má zvýšit podíl platby za elektřinu podle použitého jističe a snížit vliv odebraného množství proudu na výslednou cenu, taková úprava by „konečně“ měla nutit spotřebitele neohlížet se na spotřebu a pro výrobce a distributory elektrické energie by tak nastal „ideální stav“.  Dostával by „své jisté“ bez ohledu na množství spotřebované energie.

Nová pravidla navržená ERÚ tak vycházejí vstříc požadavkům distributorů mnohem více než ta stávající. Podle různých výpočtů by až 30% domácností platilo v novém systému více, někdy o pár korun, jindy o sta či tisíce. Premiér Bohuslav Sobotka již naznačil, že se mu tento systém nelíbí a logicky z něho udělal problém nejen ekonomický ale i sociální a politický. Zdá se tedy, že nová pravidla doznají úprav nebo se jejich platnost posune někam dál do budoucnosti mimo funkční období této vlády.

Nezávislost ERÚ , kterou tolik operuje stávající předsedkyně Alena Vitásková, tak narazí na politické mantinely a v této souvislosti se mi jeví jako spíše virtuální.  ERÚ tak logicky ani nemůže být „stát ve státě“ a jeho „nezávislost“ nemůže být absolutní. Jinou věcí je, zda by ERÚ neměl být více orientován na systémové změny podle vývoje světové a evropské energetiky. Zatím spíše plní roli „převodové“ páky boje proti obnovitelným zdrojům energie a paradoxně tuto politiku pocítila sama Vitásková na své kůži.