V Labour Party jde o hodně

Po Brexitu byla otevřena i otázka vůdcovství v britské opoziční Labour Party. O šéfa strany se kromě současného vůdce Jeremy Corbyna uchází i Owen Smith.

Poněkud v pozadí, přesto ne nedůležitá, je kampaň před volbou nového vůdce britské labouristické strany. Převážná většina poslanců za Labour Party se vyslovila proti současnému předsedovi Jeremy Corbynovi, protože podle nich nedostatečně motivoval labouristické voliče k tomu, aby podpořili setrvání Británie v EU.

Vyzývatelem Corbyna je Owen Smith, člen Dolní sněmovny za Labour Party. Ten nedávno způsobil velký rozruch v médiích tím, když navrhnul, aby se zástupci IS účastnili mírových rozhovorů o situaci v Sýrii a Iráku. Sklidil bouři nevole a jeho šance tak výrazně poklesly. Nicméně, podle jiných zdrojů považuje většina dotázaných Owena Smithe za lepšího kandidáta na britského premiéra než je Jeremy Corbyn.

V nedávné debatě o zahraniční politice se vyjevil další neuralgický bod britské levice, a to vztah k NATO a obraně členských států NATO. Corbyn k tomuto tématu řekl:

Chtěl bych odstranit použití síly budováním diplomatických vztahů a odstranit pokusy o izolaci jakéhokoliv státu v Evropě.  Když byl dále dotazován, jak by v případě napadení členského státu NATO reagoval, řekl: „Nepřeji si jít do války. To, co chci udělat je dosáhnout světa, v němž nebudeme muset jít do války, protože to nebude potřeba. Toho může být dosaženo“.

Ještě před tím se Corbyn vyjádřil tak, že NATO mělo být v devadesátých letech rozpuštěno.

Naopak, Owen Smith argumentoval tak, že „ NATO musí být ve vztahu k Putinovi silné“. Řekl: „ Je jasné, že nikdo z nás nechce jít do války, to je ta poslední možná volba. Ale, domnívám se, že je jasné, že v případě napadení nějakého členského státu NATO bychom museli takovému státu pomoci.“

Mimochodem, Corbynova argumentace „posilování diplomatických vztahů“, které znemožní vypuknutí války, je téměř shodná se zahraniční  politikou Baracka Obamy, kterou představil po svém nástupu do funkce v letech 2009/10.  Jak známo, diplomatické vztahy utužil Obama zejména s Íránem a Kubou, zatímco jeho politika totálně selhala vůči Rusku i Číně.

Je neskutečné, že i po desetiletích zkušeností s autoritativními a diktátorskými režimy jsou na britské levici v popředí politici, kteří jako by se „zhlédli“ v „zachraňování míru“ praktikovaném před vypuknutím II. světové války britským premiérem Nevillem Chamberlainem. Pokud by se, nedej Bože, Corbyn dostal v Británii k moci, znamenalo by to výrazné ohrožení pro NATO. Zatím stačí, když o NATO pár nelichotivých poznámek vyslovil Donald Trump.