Ústavním řešením vládní krize jsou předčasné volby

Ústava stanovuje základní pravidla politické korektnosti. Vyřčené slovo je proti tomu zdá se zcela bezvýznamné. A přeci jde v současném sporu prezidenta s premiérem o více než o boj „dobra se zlem“.

Z médií:

1.       Návrh premiéra Bohuslava Sobotky na odvolání Andreje Babiše je v rozporu s koaliční smlouvou, uvedl po pondělním mimořádném jednání s ministrem financí prezident Miloš Zeman. „Předseda vlády nemůže úkolovat prezidenta určováním termínu odvolání,“ uvedl mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Sobotka vyzval Zemana, aby respektoval základní zákon ČR a nekladl si další podmínky.

2.     Pokud prezident Miloš Zeman do týdne neodvolá ministra financí a šéfa ANO Andreje Babiše z vlády, jeho kritici v Senátu navrhnou příští úterý projednání ústavní žaloby na hlavu státu. Oznámil to předseda horní komory parlamentu Milan Štěch. Hradní mluvčí Jiří Ovčáček na to reagoval slovy, že vyhrožování prezidentovi je nepřijatelné.

3.       Prezident Miloš Zeman by měl podle lidovců zrušit úplně cestu do Číny a prioritně řešit žádost premiéra Bohuslava Sobotky, aby z vlády odvolal ministra financí Andreje Babiše. Vláda bude Zemanovu cestu, včetně financování, řešit ve středu. Existuje tedy i možnost, že ji Zemanovi ani neschválí.

Z výše uvedených výňatků z médií je zřejmé, že ČSSD a lidovci chtějí rukou společnou a nedílnou přenést spor o Andreje Babiše na mezinárodní úroveň. Pokud by vláda skutečně zrušila plánovanou cestu Miloše Zemana do Pekingu poté, co se z ní demonstrativně odhlásili tři ministři za ČSSD, byl by to zásadní úder proti dosavadní politice české vlády výrazně zlepšit hospodářské styky s Čínou.  ČSSD spolu s lidovci tak demonstrují, že pro ně je mnohem důležitější likvidace „třídního nepřítele ve své vládě“ než případný prospěch Česka z ekonomické diplomacie.  

Vyhrožování ČSSD podáním ústavní žaloby je dalším dílkem k tomu, aby byl Zeman v nějakém případném referendu uvnitř ČSSD označen za nežádoucí osobu. Existuje zajisté možnost, že by se našly dvě třetiny senátorů, kteří by takovou ústavní žalobu podpořili. Nalézt 2/3 poslanců, kteří by takovou žalobu posvětili, by však bylo mnohem složitější. A především, evidentně by to znamenalo absolutní ochromení činnosti vlády a parlamentu.

Co z toho všeho vyplývá?  Politik v ústavní pozici musí velmi pozorně vážit slova a nesmí je vypouštět jen tak „do větru“. S podáním demise ministra či celé vlády se nežertuje a nelicituje. Vláda je navíc kolektivní orgán a případná demise vlády je tak z povahy věci záležitostí celé vlády. Pokud jde navíc o tak „úspěšnou vládu“, jak se tím neustále chlubil premiér Sobotka. Hodnota slova premiéra, který nejprve oznámí „překvapivé“ řešení vládní krize podáním své demise, aby poté učinil něco zcela jiného, byla naprosto devalvována. Vše, co se děje nyní, je pokračováním hry na „úspěšnou vládní koalici“, kterou kazí Babiš. Ze strany ČSSD a KDU-ČSL je dosavadní striktní odmítání výpovědi koaliční smlouvy s hnutím ANO zajímavým příspěvkem k politické „stabilitě“. Tímto postojem se snaží hnutí ANO „rozložit“ tak, aby se od svého předsedy Andreje Babiše distancovalo. Zatím bez výsledku.

Požadavek prezidenta republiky Miloše Zemana na to, aby podle dikce koaliční smlouvy nejprve premiér Sobotka vypověděl koaliční smlouvu s hnutím ANO, a teprve po výpovědi koaliční smlouvy je Zeman ochoten Babiše odvolat, je snahou Zemana dosáhnout situace, která tu de facto je, ale Sobotka se jí obává potvrdit de iure.

V Česku se již definitivně uhnízdily „americké manýry“, když před ukončením prezidentského mandátu Václava Klause podal Senát PČR návrh žaloby na Klause z velezrady k Ústavnímu soudu.  Historie se tedy má opakovat a senátoři se připravují na žalobu k Ústavnímu soudu i v případě Miloše Zemana.

Sobotkova ČSSD tvrdí, že by řešením bylo odstoupení Babiše z pozice ministra financí a místopředsedy vlády. To však Babiš odmítá. Stejně by však podle vyjádření Zemana mohlo situaci vyřešit vypovězení koaliční smlouvy ze strany ČSSD.

O nadřazenosti Ústavy nad koaliční smlouvu je zbytečné diskutovat. Na druhou stranu, vládní strany, které nemají premiéra samozřejmě do koaliční smlouvy vtělují instrumenty, které mají premiérovi zabránit konat kroky, které by byly jednostranně nevýhodné pro koaliční strany, které nemají post premiéra. Je moc dobré vědět, že ČSSD se Sobotkou včele  s pomocí KDU-ČSL nerespektuje koaliční smlouvu, kterou dobrovolně podepsala. Nyní se Sobotka a jeho soudruzi pokoušejí právě o vnitro-vládní puč, který jim má posvětit prezident republiky. Ohánějí se Ústavou i s pomocí stran jako jsou TOP 09 a STAN.

Všechny výše uvedené aspekty současné vládní a nyní již pro ČSSD a lidovce ústavní krize mají však jedno velmi férové řešení. Tím je vypsání předčasných voleb do poslanecké sněmovny co nejrychleji. Ať voliči sami rozhodnou o další vládě České republiky. Slov o Ústavě již zaznělo dost. Za této situace by mělo být povinností každé skutečně demokratické strany usilovat o uspořádání voleb do poslanecké sněmovny co nejdříve a seznámit se s tím, co si o současné situaci myslí voliči. Navíc je  rozpuštění sněmovny a vyhlášení předčasných voleb i nejčistším  ústavním řešením. Je totiž rovnocenné pro všechny a dává každé straně či hnutí stejnou šanci.