USA, Polsko, Maďarsko a Turecko - nepřátelé svobody

Nový vůdce SPD Martin Schulz dostal na mimořádném sjezdu SPD 100% platných hlasů. Obvinil USA a další „země Západu“ z nepřátelství ke svobodě. Má s nimi "zkušenosti" z EP, kterému předsedal.

V Německu zahájila SPD rázně předvolební kampaň. Na svém mimořádném sjezdu zvolila novým předsedou SPD Martina Schulze, bývalého předsedu Evropského parlamentu. Ten ve své předvolební řeči nešetřil kritikou zejména na „nepřátele svobody“. Podle Schulze jsou těmito nepřáteli vlády USA, Polska, Maďarska a Turecka.  Prohlásil, že „metody práce“ těchto států poznal ve funkci předsedy EP. Každý den se podle Schulze snaží tyto státy posouvat hranice směrem k dalšímu omezování svobody. Jako příklad uvedl i to, že tyto státy omezují umělce v tom, aby vyjádřili svůj vlastní názor.

Je nepochybné, že pro Angelu Merkelovou bude Schulz nesmírně obtížným soupeřem. Za svého působení ve funkci předsedy EP zná detailně prostředí, které Německo tak zásadním způsobem v uplynulých letech formovalo. Je to „architekt“ neúspěšného pokusu vypořádat se s migrační vlnou formou povinných kvót. Spolu s Jean-Claude Junckerem a Donaldem Tuskem byl odpovědný za chod bruselské administrativy, Schulz ve funkci, která zajišťovala „hladké schvalování“ návrhů Evropské komise v EP.

Jeho potenciální vítězství ve volbách na podzim tohoto roku by posunulo Německo výrazně doleva. V hospodářské oblasti si klade dokonce za cíl rušit reformy bývalého kancléře za SPD Gerharda Schrödera.  Jeho rétorika je postavena na obraně „nejchudších“, což jsou de facto od roku 2015 v naprosté většině imigranti. Chce tak svou pro-migrační politiku převést do roviny sociální nespravedlnosti, která musí být vyřešena.  Tím se chce vyhnout tomu, aby musel explicitně zdůrazňovat důležitost pomoci migrantům, kterou zabaluje do frází o „potírání chudoby a nezaměstnanosti“.

Jestliže vztahy amerického prezidenta Donalda Trumpa s Německem Angely Merkelové jsou v jasné krizi, případné kancléřství Martina Schulze by nynější ochlazení v americko-německých vztazích převedlo do otevřené slovní války.  Vzhledem k tomu, že Trump plní důsledně to, čím „vyhrožoval“ ve volební kampani, pokus Německa stát se hlavní evropskou opozicí proti jeho vládě by nakonec zaplatila celá Evropská unie. Jestliže Merkelová alespoň přislíbila růst vojenského rozpočtu na 2% HDP do několika let, Schulz by tyto peníze vydal na „sociální začlenění nejchudších občanů Německa“.

Přitom je třeba „na férovku“ sdělit, že počínání Schulze v politice se neliší od polské vlády či přímo maďarského premiéra. Je „upřímně proevropský“ a nesnese kritiku této politiky stejně jako „upřímně nacionální“ Viktor Orbán.  Polsko také neřeklo své poslední slovo v otázce opětovného zvolení/nezvolení Donalda Tuska do čela Evropské rady.  Erdoganovo Turecko je na cestě k diktatuře a jenom v tomto případě mohu se Schulzem souhlasit. Na druhou stranu, za nepřátele svobody nepovažuje Schulz Rusko či Čínu. Alespoň víme na čem jsme. Pokud se Němci přikloní ve volbách doleva, budeme zřejmě vzpomínat na „zlatou Merkelovou“.