USA dostaly v Íránu „šach mat“ !

Podle jistého amerického odborníka Roberta Kagana prohrály USA válku s Íránem na celé čáře. Je to tvrzení velmi radikální, nicméně je v něm velká část, která popisuje situaci realisticky.

Robert Kagan patří do skupiny tak zvaných neokonzervativců. Kritizuje americkou zahraniční politiku a je advokátem tak zvaného „liberálního internacionalismu“. Z tohoto úhlu pohledu je potřeba názory Kagana chápat a nelze je tak rozhodně přijímat jako „nejsprávnější“. Spíše jde o to ukázat, že si i v USA konzervativci všeho druhu začínají uvědomovat, že politika Donalda Trumpa nemusí být vždy pro zájmy amerických konzervativců přínosem. V dalším čerpám z článku Šach mat v Íránu. Takovou porážku USA ještě nezažily, nebere si americký historik vůči Trumpovi servítky.

Americký prezident Donald Trump utrpěl ve válce proti Íránu totální porážku, kterou nelze napravit a kterou ani nelze ignorovat, tvrdí americký historik a odborník na mezinárodní vztahy Robert Kagan ve svém komentáři pro The Atlantic. Podle něj USA takovou porážku ještě nezažily. Díky válce se navíc Írán stane silnějším hráčem v regionu, kdežto Spojené státy slabším…….“Porážka v současné konfrontaci s Íránem bude mít zcela odlišný charakter. Nelze ji napravit ani ignorovat. Nebude návratu ke status quo ante, žádného konečného amerického triumfu, který by napravil nebo překonal způsobenou škodu. Hormuzský průliv nebude ‚otevřený‘ tak, jak tomu bylo kdysi,“ napsal dále Kagan………Pokud by se Trump rozhodl obnovit bombardování, riskoval by, že by Írán ochromil ropnou a plynovou infrastrukturu na roky či desetiletí. „Jen několik úspěšných úderů by mohlo (…) uvrhnout svět i USA do dlouhodobé ekonomické krize,“ napsal.

Vybral jsem dle mého soudu podstatné argumenty z článku a pokusím se je komentovat.

Základním „omylem“ společného americko-izraelského úderu na Írán, při němž bylo zlikvidováno téměř kompletní íránské vedení na čele s ajatolláhem Alím Chameneím , byla idea, že se zabitím vrcholných představitelů íránského režimu celý systém „zhroutí“. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu několikrát vyzýval „íránský lid“, aby vzal věci „do svých rukou“. Jak známo, nastoupila k moci v Íránu skupina nová pod vedením syna Chameneího, který přežil a má „pouze“ fatálně postižený obličej a vydává své názory formou zpráv do médií bez osobní účasti. Režim se nejen nezhroutil, ale během americko-izraelského bombardování Íránu prováděl odvetné útoky na státy podporující americkou intervenci tím, že tam jsou umístěny americké základny. Výsledkem bombardování Íránu tak sice byla likvidace významných vojensko-ekonomických cílů v Íránu, ale tím to více méně skončilo. Írán vystavil stopku všem plavidlům s ropou a zemním plynem a pouští pouze takové náklady, které projdou „kontrolou“. Naposledy tak proplul tanker se zemním plynem pro Pákistán.

V důsledku americko-izraelského útoku a uzavření Hormuzského průlivu došlo k výraznému zvýšení cen ropy a zemního plynu. Z tohoto zvýšení ceny profituje paradoxně nejvíce Rusko, které si tak už přišlo na miliardy dolarů navíc za vývoz ropy. Velké dopady na cenu nafty a benzinu měla válka v Evropě, což se již promítlo do vyšších hodnot inflace jak u nás, tak i jinde v EU. Již tak drahá fosilní paliva, která jsou v EU v nemilosti kvůli politice Green Deal, ještě více podražila a působí proti zájmům konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

Jestliže k tomu připočtu americkou vydírací politiku na úplné osvobození amerického zboží prodávaného v EU od cla, má EU velmi velké starosti.

Již na začátku americko-izraelské války proti Íránu jsem zmiňoval dvě velké nevýhody: Írán je na rozdíl od Venezuely od USA velmi daleko a má téměř 100 milionů obyvatel. Dokonce i íránští odpůrci režimu konstatovali, že americký útok na Írán sice nezměnil u Íránců negativní vztah k režimu, způsobil ale růst nenávisti vůči USA a Izraeli. A právě na této vlně se „nové“ vedení Íránu veze. A USA už „utratily“ na válku s Íránem desítky miliard dolarůa zjistilo se, že už chybí vojenský materiál.

Závěr: Neúspěch americko – izraelského útoku na Írán je dnes evidentní. Írán není na kolenou, v Libanonu není poraženo hnutí Hizballáh a existuje tak opět jakési „status-quo“. Zda se jedná o nejhorší americkou porážku, jak o ní píše Kagan, si nemyslím, nicméně zatímco Venezuela dnes „poslouchá“, Írán vyhrožuje. Pokračování války není v zájmu Trumpa, protože ho čekají na podzim volby a chce útok na Írán „prodat“ jako svůj úspěch. Obávám se, že mu to tentokrát žádné zásadní hlasy nepřinese a republikáni budou ve velmi těžké pozici, aby ubránili Kongres před nástupem opozičních demokratů.