Ukrajina: Oběť Ruska a chybné strategie Západu

Vývoj ruské agrese proti Ukrajině je komentován některými experty tak, že skončí „kompromisem“, tj. územními ústupky Ukrajiny výměnou za její členství v NATO.

Volodymyr Zelenskyj se už začíná opatrně vyjadřovat k možnostem jednání Ukrajiny s Ruskem. Příští mírové konference, kterou Ukrajina připravuje, by se podle něho mělo již Rusko zúčastnit. Nicméně, Rusko je stále „Putinovo“ a není stále jasné, co by mělo být výsledkem konference. Mnoho komentátorů pak poněkud mění i svou rétoriku a naznačuje, že by konec války mohl být jakýmsi „kompromisem“, tj. Rusko si ponechá některá dnes okupovaná území a Ukrajina se stane členem NATO.

Konflikt na Ukrajině směřuje k finskému scénáři, tedy ke kompromisu, kdy se Ukrajinci smíří se ztrátou území, ale stanou se členy NATO, řekl v rozhovoru pro Novinky Jakub Landovský, který pět let sloužil jako český velvyslanec v Alianci….A poslední je scénář, který je možné nazvat scénářem finským, po historické zkušenosti Finska v Zimní válce v roce 1940. A ten říká, že válka nemusí skončit výhrou jedné nebo druhé strany, ale kompromisem, který může zahrnovat územní zisky Ruska a členství Ukrajiny v NATO. Ale bylo by pro všechny zdrcující, kdyby po takovém kompromisu nebyla Ukrajina svobodný, funkční stát s přístupem k moři a se svobodnou možností se integrovat do euroatlantického prostoru a schopností se dlouhodobě bránit.

Takovýto vývoj je však dle mého soudu stále pro ruské cíle nedostatečný. S řešením podle Landovského by mohlo Rusko souhlasit v případě, že se mu podaří obsadit další ukrajinské území, zcela jistě zejména na jihu Ukrajiny s cílem odstavit zbylou část Ukrajiny od přístupu k Černému moři. V takovém případě by mohlo Rusko s členstvím toho, co by z Ukrajiny zbylo, v NATO souhlasit.

Od počátku ruské agrese proti Ukrajině je však zřejmé, že v této válce opět selhal Západ se svými strategiemi. Západ totiž zcela evidentně nepočítal s tím, že se ruské armádě podaří obsadit tak rozsáhlé území Ukrajiny. Neustále opakující se stížnosti Ukrajiny na pomalou a nedostatečnou materiální pomoc jsou dalším důkazem selhání Západu. Nicméně, zásadní je zcela jistě prohlášení USA i NATO o tom, že se vojska NATO nebudou na Ukrajině angažovat. Ihned po vypuknutí války se prezident Joe Biden nechal slyšet, že USA na Ukrajinu žádné vojáky nepošlou. Tvrdil, a potom to ještě i zopakoval, že by případná intervence USA mohla vést k válce s Ruskem, kterou si „nikdo nepřeje“.

A právě v této argumentaci je ukryt onen „ďábel“ detailu. Ukrajina je z hlediska počtu obyvatel v současné chvíli na úrovni cca 35 milionů osob, a je tak podle počtu obyvatel asi čtyřikrát menší než Rusko. Z toho vyplývá, že i v případě mobilizace veškerého vojensky schopného obyvatelstva by měla mnohem méně vojáků než Rusko. Vojenští experti, kteří vykládají o tom, že Ukrajina může za současného poměru sil Rusko porazit, jsou sice mediálně zdatní, nic to však nemění na tom, že ukrajinská armáda svým početním stavem těžko získá rozhodující převahu na rusko-ukrajinské frontě. Toto ale mělo být stratégům v NATO známo, stejně jako to, že je Rusko jaderná velmoc a bude svými jadernými zbraněmi harašit. Místo toho však opět jiní „experti“ zpochybňují Rusko a jeho vojenskou sílu a pokračují v kreslení toho, že Ukrajina může válku s Ruskem vyhrát. Nicméně, bývalý český velvyslanec u NATO Landovský to už vidí na onen „kompromis“, tj. na výměnu území Ukrajiny za její členství v NATO.

A je tu další ale. NATO chce Ukrajinu do NATO přijmout „po skočení války“. Pokud se tedy konflikt povleče dále, bude to zejména vyhovovat Rusku. A pro ukrajinské vedení na čele se Zelenským by tato „výměna“ také nemusela dopadnout dobře. Zelenský tvrdí, že by o tom muselo rozhodnout referendum, ale během války si takové referendum na Ukrajině nedokážu představit. Nejprve by tedy muselo být vyhlášeno příměří a pak by zřejmě mohlo k nějakému referendu dojít.

Závěr: Již po vypuknutí ruské agrese proti Ukrajině bylo zřejmé, že strategie NATO selhala. Ruský postup se nepodařilo zastavit a Rusko obsadilo rozsáhlá území na východě Ukrajiny. Pak se ruská armáda stáhla z hranic mezi Ukrajinou a Běloruskem a od Charkova, ale ukrajinská ofenzíva v roce 2023 nic na situaci nezměnila a Rusko nyní ukusuje malé části ukrajinského území v rámci lokálních útoků. Západ navíc musí řešit i válku na Blízkém východě a čínský postup vůči Tchaj-wanu. NATO v případě Ukrajiny nemá žádného zázračného žolíka v kapse.