Ukrajina: Má Turek pravdu nebo ne?

Filip Turek, budoucí vládní zmocněnec pro „Grýndýl“ alias nejmenovaný ministr životního prostředí, má podle komentáře Marka Hudemy s Ukrajinou „pravdu“. Ale nějak to celé nesedí.

Pan Marek Hudema je autorem docela překvapivého komentáře. Tvrdí v něm, že má Filip Turek v názorech na válku na Ukrajině „pravdu“, ale současně Turek „netuší“, kam by jeho „pravda“ vedla. Takže si to trošku rozebereme.

Komentář pana Hudemy začíná takto: Důvodem, proč došlo k válce mezi Ruskem a Ukrajinou, je špatná politika supervelmocí, prohlásil přímo v Kyjevě Filip Turek, čestný předseda Motoristů a budoucí vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal. „Vím, že jsou na to média alergická, protože Rusové tento argument používají také – ale jedním z argumentů je samozřejmě nějaké rozšiřování NATO,“ dodal k tomu. Má pravdu, ano, skutečně je to tak.

To je stanovisko zásadní a dle mého soudu pravdivé. Nicméně, další argumentace pana Hudemy je již poněkud „nedokonalá“. Tvrdí například i toto: Z toho všeho se skutečně dá vyvodit, že kdyby NATO nerozšiřovalo své členství na východ, válka na Ukrajině by možná nevypukla. Ale jen za cenu, že by se státy střední a východní Evropy včetně České republiky musely podřídit ruským bezpečnostním požadavkům. Bez plné suverenity. Bez vlastní zahraniční politiky. Možná i s přizpůsobením se ruskému ekonomickému systému. A s implicitním právem Moskvy „zasáhnout“, kdykoli by se jí něco nelíbilo.

A právě taková argumentace je dle mého soudu naprosto zavádějící. Pokud bychom „zabrousili“ až do chvíle faktického rozpadu SSSR, maskovaného názvem Společenství nezávislých států, Rusko často používá argument, že tehdy dostalo slib, že se NATO nebude rozšiřovat směrem na někdejší bolševický Východ. Nicméně, žádné takové dohody nebyly tehdy formálně uzavřeny, Rusko bylo v ekonomickém rozkladu a bylo zejména nutné potlačit odstředivé tendence uvnitř samotného Ruska (viz Čečensko a nástup Kadyrova). Pak se NATO rozšířilo až k hranicím Ruska a žádnou velkou nevoli to v Rusku nevyvolalo.

Ukrajina byla nejprve „hodná“, aby se poté Rusku vzepřela, nejprve málo a v roce 2014 silně. A tam začínají důvody ruské agrese proti Ukrajině. A členství Ukrajiny v NATO se skutečně stalo zásadním argumentem Ruska ve vztahu k Západu a jeho politice. Je třeba navíc k tomuto vývoji dopsat i další, dle mého soudu zásadní argument, a to byl výkon úřadu amerického prezidenta Joem Bidenem. Dnes již vypluly na povrch stanoviska i někdejších podporovatelů Demokratické strany o tom, že se Biden dostal do úřadu ve „špatné“ kondici. Americký deník The Wall Street Journal přišel s rozsáhlým materiálem, který dokazuje, že nyní dvaaosmdesátiletý americký prezident Joe Biden na tom nebyl mentálně dobře už od nástupu do prezidentského úřadu. Vyplývá to z výpovědí 50 předních demokratů a lidí z Bílého domu. Nebo i toto „překvapivé“ sdělení: Bývalý americký prezident Joe Biden měl v posledních letech svého funkčního období problémy s pamětí, nemohl si vzpomenout na jména a data a často potřeboval dodatečné schůzky k tomu, aby mohl přijmout rozhodnutí. Někdejší personální šéf Bílého domu za Bidenovy administrativy Jeff Zients to ve čtvrtek řekl republikány ovládanému sněmovnímu výboru pro dohled.

A zde je třeba hledat dnešní tragický osud Ukrajiny. USA se v čase před ruským útokem na Ukrajinu „spokojily“ pouze s tvrzením, že se útok připravuje a že začne. Když bylo uvedeno datum v polovině února 2022 a nic se nestalo, tehdejší český prezident Miloš Zeman se pustil do USA nevybíravě, aby pak za pár měsíců „otočil“ a stal se kritikem Ruska.

V roce 2022 už vůbec nešlo o bývalou východní Evropu, která byla v NATO. Šlo „jenom“ o to zabránit ruskému útoku na Ukrajinu a dojednat s Ruskem nějakou smysluplnou dohodu ve stylu něco za něco. Biden ale toho nebyl schopen a dopadlo to tak, že je po čtyřech letech války Ukrajina zdevastovaná, nikdo do ní nemůže investovat, protože není uzavřena s Ruskem žádná dohoda, která by ruské požadavky zahrnula a evropské návrhy na obranu Ukrajiny Rusko ignoruje. Dohoda s Ruskem před ruskou invazí tak mohla být uzavřena bez obav z toho, že by Rusko na svou stranu dostalo celou bývalou východní Evropu. Ta byla už dávno v NATO a odevzdání východní Evropy Rusku by bylo popřením bezpečnostních záruk ze strany NATO.

Tehdy ale došlo také ke „stažení“ z Afghánistánu (což byl vlastně úprk) a ti, co ovládali americkou zahraniční politiku (samozřejmě bez „nemocného“ Bidena) si možná říkali, že bude dobré namočit Rusko do války o Ukrajinu. Podcenila se schopnost Ruska okupovat rozsáhlé oblasti Ukrajiny, a to je stávající jakési „status-quo“.

Filip Turek tak de facto pravdu má, ale to není pravda přijatelná pro ty, kteří stále sázejí na ruskou porážku. Vždyť pouze ruská porážka by byla „zárukou“ platby reparací ze strany Ruska. Realita na bojiště je ale taková, jaká je, že ano. A v souvislosti s americkou politikou vůči Grónsku je to pro Evropu další rána do zad – kudla jako hrom!