Turecko vyhrožuje Izraeli

Turecko se dlouhodobě staví proti vojenské operaci Izraele v pásmu Gazy a nyní dokonce turecký prezident pohrozil Izraeli vojenskou intervencí.

Turecký prezident je hlasitým kritikem izraelského tažení v Pásmu Gazy, židovský stát obviňuje z válečných zločinů a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua přirovnává k vůdci nacistického Německa Adolfu Hitlerovi. Jeho nejnovější vyjádření na adresu Izraele přišlo v projevu, v němž vyzdvihoval turecký obranný průmysl. „Musíme být velmi silní, aby Izrael nemohl dělat tyhle neuvěřitelné věci Palestině,“ řekl Erdogan. „Tak, jako jsme vstoupili do (Náhorního) Karabachu, jako jsme vstoupili do Libye, bychom mohli něco podobného udělat jim,“ pokračoval………………Erdogan jde cestou Saddáma Husajna a vyhrožuje útokem na Izrael,“ reagoval na slova tureckého prezidenta šéf izraelské diplomacie. „Měl by si ale vzpomenout, co se tam stalo a jak to skončilo,“ dodal Kac v příspěvku na sociální síti X. Husajnův režim se v roce 2003 zhroutil tři týdny po invazi do Iráku vedené Spojenými státy.

Výhrůžek Turecka vůči Izraeli si všímá komentář Jakuba Jurka. Cituji ze závěru: Turci navíc musejí počítat s případnou odvetou: Izraelci nejenže disponují obrovskou vojenskou silou, mají totiž k dispozici několik desítek jaderných zbraní. Případný útok nejaderné země na jadernou mocnost je extrémně nebezpečný pro samotnou existenci agresora – ač se Turecko může na mapě zdát daleko větší a silnější. Agrese země NATO v takovéto podobě nemá žádný precedens a nelze ani odhadovat, co se stane, pokud k ní skutečně dojde, a proti sobě se postaví dvě nejsilnější armády aliance – turecká a americká.

Výše uvedené ukazuje plasticky na to, jak je současný svět doslova a do písmene rozklížen. Komentář Jurka si všímá toho, že Izrael disponuje jadernými zbraněmi a že by proto Turecko jako „nejaderný stát“ na válku s Izraelem těžce doplatilo. Uvažuje se tedy tak, že Turecko má sice mnohem větší armádu, ale Izrael by neporazilo, protože ten by mohl v případě hrozící porážky vyslat na Turecko jaderné zbraně.

Podívejme se ale na mnohem rozsáhlejší konflikt způsobený ruskou agresí proti Ukrajině. Zde se naopak řada komentářů naprosto vyhýbá tomu, že má Rusko jaderné zbraně a většinově se političtí komentátoři navzájem utvrzují v tom, že Rusko je „papírový tygr“, který jaderné zbraně nepoužije, a proto je možné, aby Ukrajina nad Ruskem zvítězila.

Tady je proto nutné připomenout, co se fakticky děje v rámci podpory NATO pro Ukrajinu. NATO se již mnohokrát vyjádřilo ústy svého generálního tajemníka, že své vojáky na Ukrajinu nepošle. Poslání svých vojáků na Ukrajinu ostatně vyloučily i USA. Francie sice podle prezidenta na Ukrajinu „může vyslat“ až 2000 vojáků, domnívám se, že však současná situace ve Francii tomuto plánu není vůbec nakloněna. Mimochodem, útoky na železniční a komunikační síť ve Francii měly podle některých „dobře informovaných kruhů“ pocházet z prostředí „ekologů“ a radikální levice (komunistů?).

Rovněž tak Ukrajina v NATO bude „ihned po ukončení války s Ruskem“. To je slib, který Ukrajina dostala, ale problém je právě v oné podmínce – po skončení války. Jak tato válka skončí a jak by měla Ukrajina po válce vypadat, to je předmětem velkých sporů. Andor Šándor, jehož názory jsou zřejmě velmi realistické, o konci války na Ukrajině tvrdí toto: „Že se Kreml stáhne za hranice před rokem 2014, to je naivní. To by ani autoritativní vládce Kremlu nemusel přežít. Trump podle mě bude usilovat o ukončení války, ale bude to hrát tak, že Putinovi neskočil na špek, zároveň ale aby Ukrajince nedonutil k nějakému hanebného míru. To by ani ve světě nepomáhalo jeho obrazu při budoucích jednáních“

Ukrajina i Izrael, dva státy podporované Západem, jsou v nezáviděníhodné situaci. Vše nakonec obvykle dopadne tak trochu jinak, než by si Západ přál. A důvodem je, jako vždy, že Západ není zdaleka monolitní sdružení států, hlavní vojenská složka Západu, NATO, není zdaleka politicky uniformní. Navíc, jaderné zbraně Izraele zcela jistě nebudou v současné situaci, pokud vůbec, ve hře. O jejich použití by se totiž rozhodovalo jinde než v Jeruzalémě.