Trump sklízí to co Biden zasel

Nadávky na Donalda Trumpa v diskusích pod články o Ukrajině jsou produktem falešné propagandy o tom, že Rusko bude poraženo. Politika Západu na Ukrajině byla neúspěšná.

Ruská agrese proti Ukrajině je zřejmým porušením mezinárodního práva civilizovaného světa. Protože je ale svět takový, jaký je, tj. není zdaleka tak civilizovaný, jak si ho Západ fabuluje, je ruská agrese jen tvrdou realitou, se kterou se Západ jen velmi těžce smiřuje.

Před začátkem ruské agrese jsme z USA slyšeli varovné zprávy o tom, že Rusko se chystá přepadnout Ukrajinu. Padl i konkrétní termín, a to 16.2.2022. Nakonec k zahájení agrese došlo 24.2.2022krátce poté, co skončila zimní olympiáda v Číně. A poté, co se ruský prezident sešel se svým čínským protějškem a jistě ho na tuto ruskou akci připravil.

Západ Ukrajinu podporoval a podporuje finančně i materiálně a bez pomoci zejména amerických zbraní by se Ukrajina zcela jistě nebránila tak, jak se brání. Jenomže, ďábel je ukrytý v detailu. Řada komentátorů západní pomoc popisovala tak, že je taková, aby Ukrajina neprohrála ,ale aby ani Rusko neprohrálo. To je jen částečná realita. Ta zcela zásadní realita je to, že je Rusko jadernou supervelmocí (jakkoli se to propagandě na Západě příčí) a Západ vedený USA nebyl nikdy ochotný na Ukrajinu poslat svou armádu. Vedlo by to totiž k nepředvídatelné eskalaci konfliktu s možností vypuknutí světové války, v pořadí třetí. A v té by Rusko, kterému by hrozila porážka, mohlo sáhnout ke svému jadernému arzenálu. To je ten důvod, proč Západ na Ukrajinu své vojáky neposlal a proč i řada západních politiků o vyslání svých vojáků na Ukrajinu nechce ani slyšet (Německo, Polsko, Slovensko, Maďarsko – například).

Politika USA za administrativy Joea Bidena se tak ukázala jako naprosto chybná. Ukrajina je stát Ruskem na celé třetině silně zdevastovaný. Kdysi desetitisícová města jsou v troskách, miliony Ukrajinců žijí v exilu a ukrajinská armáda není ve stavu, aby tu ruskou porazila. Ostatně, i naši vojenští experti upozorňovali, že Ukrajina nemá tolik lidských zdrojů, aby mohla ruské armádě působit takové škody, které by vedly k ruské porážce. Toto je výchozí situace, kterou přebral staronový prezident USA Donald Trump.

Položme si proto zcela zásadní otázku, a to jaké jsou současné možnosti Ukrajiny, když vojenská intervence armád NATO na Ukrajině nepřichází v úvahu a byla odmítnuta už předchozí Bidenovou administrativou. Není to tedy tak, že Trump nabízí Rusku ústupky. Ty ústupky už nabídl Západ v éře Bidena. Rusko okupuje bezmála 20% ukrajinského území, anektovalo v ruském politickém systému čtyři ukrajinské oblasti jako součást Ruska poté, co Krym anektovalo už v roce 2014.

Rusko požaduje uznání „nové reality“ a mezinárodní souhlas s anexí ukrajinského území. Dále žádá, aby NATO odvolalo pozvání Ukrajiny do NATO z roku 2008. Chce, aby Ukrajina byla zcela demilitarizována (tj. aby neměla bojeschopnou armádu a nemohla se bránit případné další ruské agresi). Postoj Západu (NATO) je v současnosti tragicky bezradný. Největší a nejsilnější stát NATO usiluje o normalizaci vztahů s Ruskem, což má řadu příčin. Tou hlavní je však rostoucí moc Číny, která se ekonomicky natolik zmohla, že už ohrožuje zájmy USA. Boj USA na dvou frontách proti bloku Ruska a Číny je samozřejmě neefektivní i pro tak silný stát, jakým USA jsou. Pro USA je lepší variantou mít Rusko na své straně a proto by ho současná Trumpova administrativa ráda viděla opět mezi státy G7 a eliminovala tak ruský vliv mezi státy BRICS.

Rusko by z normalizace vztahů s USA také velmi těžilo. Skončily by americké sankce a posílila by se ruská pozice ve vztahu k Číně, kde objektivně tahá za kratší konec.

Evropa by v takovém to návratu k „rovnováze“ supervelmocí včetně Číny hrála opět marginální roli. Jaderný potenciál Francie a Velké Británie je spolu s jaderným potenciálem USA ekvivalentní ruskému jadernému potenciálu a Francie ani Velká Británie nemají proto šanci být mezi supervelmocemi uznávanými partnery. Pokusy Francie nezačaly zrovna přijatelně. Omezené jednání v Paříži k ničemu zásadnímu nevedlo a nyní ohlašované „velké“ jednání NATO včetně Kanady bez USA je rovněž odsouzeno k neúspěchu. Nová administrativa Donalda Trumpa se jasně vyslovila pro obnovení kontaktů s Ruskem a v tom jí nic nezabrání.

Ukrajina je tak v nezávidění hodné pozici. Vojenská podpora dodávek zbraní sice může pokračovat, ale sotva změní poměr sil na frontě. Ukrajina nemá vojáky a tento problém již probublává i v našem tisku. Stupňuje se i boj mezi ukrajinskými politiky. Bývalý prezident Porošenko se dostal do hledáčku současných ukrajinských vedoucích představitelů a jsou mu kladeny za vinu ekonomické podvody ohromného rozsahu. Trumpova politika otevřené náruče pro Putina je nyní pečlivě v Moskvě analyzována a odklad setkání Trump – Putin až na březen svědčí o tom, že si Rusko dává na čas.

Závěr: Donald Trump je vystaven jasné vojenskopolitické situaci na Ukrajině a nemá žádnou zásadní páku na to, jak s Ruskem pohnout než tu, že ho chce opět přijmout do své sféry vlivu s tím, že za to mu Vladimir Putin něco na Ukrajině „pustí“. Trump tak sklízí trpké plody neúspěšné politiky Bidenovy administrativy a pro mnoho diváků, čtenářů webových diskusí pod články, to prostě bude stěží dýchatelné. Nadávky na Trumpa -trumpety a Putina – putlera tak rozhodně nepřestanou.