Třást si rukou s Putinem je horší než s Castrem

František Matějka uvádí svůj článek tak, že srovnává potřesení rukou mezi americkým prezidentem Barackem Obamou a kubánským prezidentem Raúlem Castrem tak, že nevadí, zatímco potřesení rukou s Putinem vadí.

Barack Obama je slabý prezident. Jeho zahraniční politika utrpěla mnoho šrámů a i této slabosti využil Vladimir Putin při anexi Krymu. A že k tomu potřeboval uvést jaderné síly Ruska do stadia bojové pohotovosti, by nás mělo varovat. Putinovské Rusko se dostalo do stadia nebezpečné a obtížně vypočitatelné velmoci, která ohrožuje samu existenci lidstva na této planetě.

Kuba je zruinovaný stát Castrovou dynastií. Více než půl století Castrova režimu vyhnalo z Kuby do USA desetitisíce, ne-li statisíce Kubánců. Tito lidé o Castrově Kubě nemají žádné iluze a politiku Obamy vůči Kubě často tvrdě kritizují.

Snaha Obamy prostřednictvím Kuby naklonit si Latinskou Ameriku je očividná. V Panamě se tak „přepisují dějiny“, není jasné, na jak dlouho a proč. Castrův klan se zatím stále drží u moci a není zřejmé, že by Obama za svou politiku vůči Kubě dostal jakýkoliv příslib změny kurzu na Kubě. Obama tak působí podobně jako někdejší sovětský vůdce Gorbačov, který dobrovolně rozpustil někdejší komunistický blok. Zatímco rozpad SSSR přinesl Evropě více svobody a demokracie, ústupky Obamy vůči Kubě nic takového pro Latinskou Ameriku neslibují.  USA pod Obamou se vzdávají politiky „něco za něco“ a pokud tvrdí, že navázání diplomatických vztahů s Kubou pomůže na Kubě nastolit demokracii, jsou to plané naděje.

Nicméně, vraťme se k meritu věci zmíněné Františkem Matějkou, tj. srovnání potřesení ruky Obamy a Raúla Castra s potřesením ruky s ruským prezidentem Putinem. To čeká na našeho prezidenta Miloše Zemana za necelý měsíc a právě o to jde. Jde však o srovnání nesrovnatelného. Kuba je dlouhodobě chudá země, která v současnosti nikoho neohrožuje. Obama si od změny politiky ke Kubě slibuje něco, co sice nepřijde, nicméně snaží se ukázat vlídnou tvář celé Latinské Americe. A o tu mu jde pravděpodobně nejvíc.

Zeman se setká s Putinem v době, kdy se Rusko neustále významně angažuje ve válce na Donbasu.  Nynější „příměří“ pravděpodobně po devátém květnu a vojenské přehlídce na Rudém náměstí přejde opět do fáze horké války, kde se Rusko pokusí dobýt celou Doněckou a Luhanskou oblast. Třást si rukou s Putinem je tak mnohem problematičtější než s kýmkoli dalším v Evropě. Konflikt na východě Ukrajiny má všechny parametry potenciální evropské a tím i světové války. Putinovi zastánci se snaží obhájit ruský postup vším, co je tak říkající „po ruce“. Obamovo setkání s Castrem je však z pohledu války a míru ve světě nedůležitou událostí. Ruská agrese na Ukrajině by však mohla způsobit válečný požár rozsahem přesahujícím válku v bývalé Jugoslávii. A proto nelze s Putinovou agresivní politikou ani na okamžik souhlasit.