Testování – jak dojit zdravotní pojištění

Výsledky testování na covid, ať pomocí PCR testů nebo antigenních testů, jsou v současné chvíli jen výdaji zdravotního pojištění či výdajů státu a nepřinášejí žádné zásadní informace.

Proběhlo první testování žáků základních a středních škol na covid. Testování proběhlo u téměř 1,5 milionů žáků a studentů a výsledek byl pozoruhodný. Pozitivní výsledek byl zjištěn asi u 50 žáků a studentů – tj. 0,003%. Testování bude pokračovat a celkově tyto testy stály podle sdělení státu asi 80 milionů korun. Výsledek je téměř čistá nula a přesto se bude testovat dál. Podle pana doktora Hořejšího ale budeme moudřejší na konci září. To znamená, že se zase budou děti povinně testovat?  Tedy, testování není povinné ale ti žáci a studenti, kteří odmítnou testování, musí sedět v rouškách i ve třídě, nesmějí zpívat a nesmějí cvičit v tělocvičně. Takový „mírný nátlak“. Něco jako: Nechte se očkovat a budete moci chodit do kina a divadla bez testování. Jako kdyby se člověk měl nechat očkovat kvůli návštěvám divadel a kin a ne kvůli svému zdraví.

Nicméně, stojí za to zrekapitulovat náklady na testování a porovnat tyto náklady s náklady na hospitalizaci v nemocnicích. Podle údajů, které jsem zachytil v médiích, se dnes za PCR vyplácí necelá tisícikoruna a antigenní testy stojí řádově asi 20 korun.  Podle údajů zdravotních pojišťoven, o kterých jsem psal dříve, stojí náklady na lůžko pro covidové pacienty asi 1000 Kč denně a pro pacienty na JIP asi 4000 Kč a den. Na webu MZ ČR lze zjistit, že se dnes provádí asi 40000 PCR testů denně, přibližně stejné množství antigenních testů, v nemocnicích je dnes 63 osob, na jednotkách intenzivní péče asi 25%, tj. asi 15 osob.  Z toho lze sestavit následující tabulku:

		Kč
	980	40000		98,7
	20	20000		1,0
	45	1000		0,1
	15	4000		0,2
				100

V dnešní době utrácíme za testování bezmála 40 milionů korun denně, tj. 1,2 miliardy za měsíc a přes 12 miliard ročně ,náklady na nemocné jsou zlomkem nákladů na testování. Existují skutečně vážné nemoci, jejichž léčba činí často miliony a v ojedinělých případech desítky milionů korun za rok. Na tyto náklady se často pořádají sbírky mezi lidmi a v současnosto se přitom „bez mrknutí oka“ vydávají miliardy na testování, které se obhajuje z důvodu „přehledu o stavu šíření viru“.  Přitom je zřejmé, že tyto náklady jsou principiálně v současnosti neobhajitelné jak ze zdravotního tak z ekonomického hlediska.

Perlička na závěr: Ministr zdravotnictví prohlásil, že roušky budeme moci sundat při proočkovanosti 75%. Dnes máme něco přes padesát a přibývá tak procento měsíčně. To by znamenalo, že je budeme nosit ještě dva roky. To myslí pan ministr Vojtěch vážně?  A jsou státy, které je nenosí vůbec bez ohledu na proočkovanost. Je zřejmé, že epidemiologům chutná moc vládnout nad našimi životy a obhajují to prevencí. Dnes v Česku umírá asi jeden člověk s covidem denně a dalších asi dvě stě padesát lidí na jiné smrtelné choroby. Proč se nestrašíme rakovinou, diabetem, infarkty tak, jako covidem?