Terorismus: Nešťastná Francie, nešťastná EU

Opět se, tak jako v předcházejících případech, soustředila francouzská oficiální místa na „nerozpoutávání paniky“. A tak jako v předešlých případech za to zaplatí hlubokou nedůvěrou v oficiální mediální politiku.

Vražda čtyř zaměstnanců policie a zastřelení pachatele této vraždy započalo opět jakousi „dávkovací taktikou“. Již zkraje se objevila informace o tom, že vrah před jistým časem konvertoval k islámu, ovšem s tím, že se u něj „neprojevovaly známky radikalizace“. Diskuse pod články s touto tématikou se v Česku relativně rychle proměnily na souboj těch, co v této události viděli „jasný terorismus“ a těch, kteří tyto závěry odsuzovali jako rozdmychávání nenávisti vůči muslimům. Nakonec zpravodaj ČT ve Francii oznámil, relativně suše, že se prokázala „radikalizace pachatele“ a čin je nyní vyšetřován jako terorismus.

Vraždy se udály v týdnu, kdy francouzští policisté protestovali proti vládní politice v oboru bezpečnosti. Stěžují si na přepracování a dokonce pařížský zpravodaj ČT dával vraždy právě do této souvislosti. Mimo jiné byl zpravodajem zmíněn i vysoký počet sebevražd mezi zaměstnanci policie (od začátku roku údajně více než dvacet případů) a opět se tedy hrála mediální hra o složitých poměrech ve francouzské policii. Navíc se spekulovalo i o tom, že se mohlo jednat o zločin „z vášně“, když se spekulovalo o možném poměru vraha k zabité policistce.

Po téměř týdnu mediální masáže o problémech francouzské policie se nakonec skutečnost jeví zase jako pořádná facka oficiálnímu systému referování o těchto případech. Případ je teroristickým činem radikalizovaného muslima. Navíc přidal zpravodaj ČT ve Francii i informaci, že takových „radikalizovaných“ muslimů může u francouzské policie pracovat mnohem více.

Bohužel pro bezpečnost ve Francii a koneckonců v celé EU se nakonec ukázalo, že terorismus je opět motivem tohoto hrůzného činu. A jednotící linkou v tomto případu je opět i konverze pachatele a vraha čtyřech členů bezpečnostního sboru Francie k islámu. To již lze jen s velkou dávkou bagatelizace vysvětlovat jako „selhání jednotlivce“. Bohužel je stále více patrné, že se jedná o problém systému, který není schopen a zřejmě ani řádně připraven na důkladnou revizi svých vnitřních předpisů. Stále se bude dokola argumentovat svobodou vyznání a přehlížet, že ti členové francouzské policie, kteří vyznávají islám, mohou být řádově větším nebezpečím pro své okolí než všichni ostatní příslušníci policie.

Je mi jasné, že by tvrdé opatření proti policistům vyznávajících islám narazilo na tvrdý odpor obránců lidských práv jako na „hrubý zásah do svobod jednotlivce“. Nicméně, nepochybuji vůbec o tom, že v hlavách velení policie se jistě takové úvahy objevují a hledá se způsob, jak to „zaobalit“, aby to prošlo.  Pravděpodobně se tak bude jednat o celoplošné opatření, kterým projdou všichni příslušníci policie. A že takové opatření, třeba celoplošné, bude vydáváno za „porušení svobod a práv jednotlivce“ v liberálních médiích, není třeba rovněž pochybovat.

Francie, která si dělá velké ambice nastoupit po odchodu Velké Británie z EU do vůdčí role tahouna další integrace evropských států, bude od zvláště protimigračních národních vlád střední a východní části EU čelit zásadní kritice. Právě tyto státy budou ukazovat na to, že Francie vůbec nezvládá integraci migrantů do společnosti (právě na případu teroristických činů, které ve Francii proběhly) a povede to jenom k dalšímu dělení Evropy na „progresivní“ a „zpátečnické“ státy EU. Francie spolu s Německem a Itálií připravují „nový systém“ pro migraci z Libye. Ten je založen na tom, že kdo se do Itálie dostane na lodích neziskových organizací, bude rozmístěn do Francie, Německa, Itálie a dalších „dobrovolníků“ a tam s těmito lidmi proběhne azylové řízení. To je mimochodem v rozporu se současným pravidly, kdy se azylové řízení vztahuje na první zemi, kam migranti do EU dorazí, tj. do Itálie. Francie spolu s Německem tak ignoruje současná pravidla a bude za to chtít „větší práva“ v dalších věcech EU.

Je tak jenom otázkou co se ještě musí stát, aby evidentně neúspěšná politika Francie přišla o podporu Německa a v EU zavládl zcela jiný přístup k problému bezpečnosti schengenského prostoru. To jediné, co se zatím osvědčilo, byl nekompromisní postup států, které jsou na hranici schengenského prostoru (Maďarsko, Itálie do pádu minulé vlády) nedovolit ilegální vstup na své území. Všechna „nadnárodní opatření“ vedou jenom k rozmělnění problému a provokují a de facto podporují ilegální migraci.

Epilog: Zpráva z 5.10.2019

Muž, jehož nakonec zastřelil jeden z policistů, byl ve spojení s jedinci z řad salafistů, uvedl prokurátor Jean-François Ricard. K islámu konvertoval zhruba před deseti lety, uvedla agentura Reuters.

Není tedy pravdou ani to, že k islámu konvertoval před 18 měsíci, jak zprávy původně tvrdily. Čemu tedy lze v médiích v souvislosti s islamistickým terorem v EU věřit? Obávám se, že málo čemu.