Syrské chemické zbraně nebyly zlikvidovány!

Podle dohody Obamovy administrativy s Ruskem mělo být první masivní nasazení chemických zbraní syrským režimem zakončeno jejich zničením. Likvidace probíhala na náklady USA. Odkud se tedy další chemické zbraně vzaly?

První nasazení chemických zbraní v Sýrii bylo americkým ministrem zahraničí Johnem Kerrym avizováno již v dubnu roku 2013. Jejich faktické použití dokonce vedlo Obamovu administrativu k jednání o možnosti vojenské intervence. Nakonec došlo k dohodě mezi USA a Ruskem o tom, že chemické zbraně Asadova režimu budou zničeny. V říjnu 2013 tak bylo oznámeno, že Bašár Asad přistoupil na to, že budou chemické zbraně jeho armády zničeny pod dohledem a na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN.  Syrský prezident Asad se zavázal, že expertům umožní navštívit všechny sklady chemických zbraní i míst, kde se vyrábějí.

Stojí za připomenutí, že po prvním oznámení o použití chemických zbraní v Sýrii se Hillary Clintonová, ministryně zahraničních věcí v první vládě Baracka Obamy, přimlouvala za vojenskou intervenci proti Asadovi ,ale k ní nedošlo a místo ní nový ministr zahraničí USA John Kerry ve druhé vládě Obamy dojednal s Ruskem smlouvu o likvidaci všech chemických zbraní Asadova režimu. Pro zajímavost uvádím, že Clintonová byla pro vojenský zásah v Libyi proti Kaddáfímu, zatímco ministerstvo obrany bylo proti!

I po formálním ukončení likvidace syrských chemických zbraní v roce 2014 se čas od času objevovaly informace o jejich použití v syrském konfliktu. Asadův režim z použití těchto zbraní vinil rebely či teroristy, kterým se údajně podařilo část chemických zbraní ze skladů syrské armády ukořistit. Podle jiných výpovědí svědků  ale byla zlikvidována sotva polovina chemických zbraní a útoky těmito zbraněmi byly podnikány i v dalších letech. Bylo jich podle těchto zdrojů v letech 2014-2016 více než sto.

Poslední nálet na provincii Idlíb tak byl podle svědků doprovázen shozením chemických zbraní. Podle hromadících se svědectví z místa tragédie je za útok odpovědné syrské vojenské letectvo. Podle zdroje citovaného Reuters shodil syrský letoun čtyři bomby - tři konvenční, které vybuchly běžným způsobem, a jednu, která hlučně neexplodovala. Nad místem dopadu se ale vytvořil sloup bílého dýmu.

Použití chemických zbraní ostře odsoudilo Turecko a turecký prezident označil Asada za vraha. Vzhledem k tomu, že Rusko hodlá použít proti navržené rezoluci v RB právo veta, bude zřejmě řešit i neshody se svým „novým spojencem“ Tureckem.

Na příkladu strašné války v Sýrii lze demonstrovat kam až Západ dovedla politika "nezasahování" a polovičatých "řešení" v éře Baracka Obamy. Jen před několika dny došlo na vyjádření z Trumpova vládního týmu o tom, že se bude muset s Asadem „počítat“. Po útoku chemickými zbraněmi označil Donald Trump tuto akci za „hrůznou urážku lidstva“ při setkání s jordánským králem Abdalláhem II. Jakoby syrský diktátor testoval novou americkou administrativu, co mu všechno ještě může projít?

Sýrie přitom není jediným místem, kde se střetávají zájmy světových velmocí. Dalším místem je Severní Korea, kde USA soupeří o vliv na řešení severokorejského jaderného a raketového programu s Čínou a dalším významným bodem konfliktu mezi velmocemi se může stát teheránský režim ajatolláhů, který jednoznačně podporuje syrského prezidenta Asada a dosáhl s Obamou dohody o ukončení sankcí ze strany OSN výměnou za ukončení svého jaderného programu. Pokud by to ale dopadlo jako v Sýrii, kde se podařilo zničit jen asi polovinu zásob chemických zbraní a íránský režim by se svých jaderných ambicí nevzdal, byl by to obrovský problém. Nakonec je tu i východní Ukrajina s konfliktem, který má všechny ambice proměnit se na dlouhou zákopovou válku. Nobelova cena míru pro Baracka Obamu těsně po jeho nástupu do funkce byla evidentně udělena nejen předčasně, ale hlavně nesprávně.