Střelba ve škole v Srbsku

Masové vraždění na Filozofické fakultě UK bylo až na malé výjimky jednotlivců přijato českou společností jako příležitost k soucítění a zamyšlení. Letos se podobně vraždilo i v Srbsku.  

V Srbsku na začátku května 13letý chlapec na základní škole zastřelil devět svých spolužáků a člena ochranky a o den později zastřelil 21letý muž nedaleko Bělehradu osm lidí. Ministr vnitra Bratislav Gašić, jehož rezignaci protestující požadují, podle webu stanice Deutsche Welle také potvrdil zprávy médií, že muž propuštěný z léčebného ústavu ve čtvrtek odpálil na prázdný dům protitankovou střelu. Obě hromadné střelby přiměly část společnosti k protestům. Opoziční strany viní vládu, že nedostatečně potlačuje zločinné elementy v srbské společnosti a nepodniká kroky proti televizním stanicím vysílajícím násilný obsah. Kromě Gašiče demonstranti volali také po odstoupení šéfa zpravodajské služby, a někteří i po odstoupení prezidenta Vučiče.

V Srbsku ale po střelbách proběhlo něco úplně jiného. Do ulic vyšly desetitisíce lidí a protestovaly proti vládě a někteří i proti prezidentovi. Nikdo se v našich médiích nepozastavoval nad tím, že politická opozice využila vraždění ve škole ve své argumentaci proti vládě. Údajně byla opozicí kritizována rétorika vlády podporující násilí.

Ovšem ono to má zcela jiné a mnohem závažnější okolnosti. Desítky členů mezinárodních mírových jednotek i protestujících Srbů byly tento týden zraněny při střetech v severokosovských městech Leposavič či Zvečan. Atmosféra houstla. Menšinoví Srbové a většinoví Albánci už poněkolikáté zostřili nesváry na samu hranici ozbrojeného konfliktu. Kde jsou příčiny? Západní média se pro vysvětlení vracejí k nedávným regionálním volbám v Kosovu, které Srbové ve svých většinových městech bojkotovali. Právě přes chabou účast, něco přes tři procenta, se tak mohli dostat na radnice v srbských okrscích albánští starostové. A vláda v Prištině se rozhodla dosadit je do úřadů silou. Konflikt v Kosovu, kde srbská menšina čítá nějakých 120 tisíc, může vtáhnout do svého víru i okolí. Srbský prezident Vučič už uvedl armádu do bojové pohotovosti. Následné protesty na severu Kosova se snažili tlumit příslušníci mezinárodních sil, jenže zprvu poklidně sedící a protestující Srby najednou doplnili svalnatí útočníci s dřevěnými tyčemi – o kterých nikdo nevěděl, kde se na místě vzali – a na poprask bylo zaděláno. Srbsko neuznává Kosovo jako samostatný stát a v této souvislosti je nutné i připomenout, že Kosovo není uznáno jako samostatný stát ani některými členy EU – Řeckem, Španělskem, Kyprem, Rumunskem a Slovenskem, většinou zeměmi, které se obávají podpory separatistických nálad u menšin na svém území.

Kosovo je tak stále neuralgickým bodem Evropy a snaha o začlenění Kosova do EU je tak spojena s tlakem na Srbsko, aby se vzdalo svých nároků vůči Kosovu a potom by snad i Srbsko mohlo být součástí EU.

Výše uvedený případ jen dokresluje, že ne všechny masové střelby ve školách probíhají v takové společenské atmosféře zármutku jako nedávná střelba v Praze. Můžeme zřejmě děkovat přeci jenom mnohem homogennější společnosti, než jsou ty na Balkáně.

Současný svět se jednoznačně vyznačuje všemi symptomy světa studené války. Není to situace podobná, ale stejná tomu, co probíhalo mezi Západem a Východem před nástupem Michaila Gorbačova k moci v SSSR. Podle náčelníka generálního štábu Armády ČR se máme připravit na válku s Ruskem. Není prý pravděpodobná, ale je možná. Pokud se však budeme domnívat, že válka s Ruskem bude něco ve stylu „týden a budeme v Moskvě“, je to zcela iluzorní představa.