Stávka v Česku – nesouhlasím, ale chápu

Proběhla stávka, která ukázala, že česká vláda nemá situaci pod kontrolou a že její politiku většina, a dnes už výrazná většina obyvatel Česka, nepodporuje.

Komentáře ke stávce v Česku se týkají zejména toho, zda bylo či je něco, proč je nutné stávkovat. ČT v Událostech dne 27.11.2023 poměrně velmi podrobně, a i velmi objektivně situaci kolem stávky zdokumentovala a tentokrát jsem měl z práce redaktorů příznivý dojem. Byl velmi dobře zdokumentován průběh celé stávky, zejména ve školství, což způsobilo nemalé potíže rodičům dětí, kde se stávka aktivně konala a neučilo. Prostor dostal ve zprávách jak vládní tábor, tak i opozice a zejména účastníci stávky. Nicméně můj komentář musí začít jasným stanoviskem k důvodům stávky a k tomu, jaká je vlastně politická situace v Česku po dvou letech vlády premiéra Petra Fialy.

Těsně po listopadu 1989 proběhla také stávka, dokonce generální stávka, kde se jasně ukázalo, že se moc soudruhů komunistů, kteří přes čtyřicet let určovali vývoj v Československu, rozplynula. Do stávky se zapojil vlastně celý národ, či vlastně dva národy tehdejšího státu, a komunisté šli od válu. To letošní stávka neměla za cíl, nebyla to a není to stávka protisystémová, ale „jenom“ protivládní. Dlouhodobě zastávám názor, že stávky tohoto typu do života patří, ale nesouhlasím s nimi, protože obvykle nic zásadního nezmění.

Je myslím příznačné, že velká většina čtenářů idnes.cz označila stávku učitelů jako „zneužitou“ odborovými předáky.

Stav k 27.11.2023 ve 22,15 hodin.

Nejde mi ani o to, zda se na podiu objevil ten či onen údajný dezinformátor, ale velmi dobře chápu, že většina rodičů dětí školou povinných měla velký problém, jak se se situací vypořádat. Právě kvůli tomu bych zejména ve školství byl spíše pro vyjádření solidarity, než pro úplné zavření škol. Je ostatně dobré si připomenout, že obecně se v minulosti i současnosti vlády soustředily zejména na platy učitelů, které výrazně vzrostly a o tak zvaný „personál“, bez něhož školy také nemohou existovat, moc nešlo. Dnes už je rozdíl mezi platy učitelů a „personálu“ doslova propastný a upozornit na tuto propast je zcela v pořádku.

Do hry pak ale vstupuje skutečně politika. A bohužel, je to opět stejné konstatování jako v řadě případů vládní politiky stávajícího kabinetu v posledních měsících. Udělá se nějaké „zásadní řešení“, tj. stanoví se „nepřekročitelné limity“, ty se pak proměňují a proměňují, a nakonec to odskáčí zejména ty resorty, které málo křičí. Pak tedy následuje „ohlas“ ve formě stávky, když se několik týdnů ministr školství snažil zvýšit rozpočet pro školství o 5 miliard, aby mu to tak zvaná Kápětka zatrhla. Dnes už pan ministr mluví o „politizaci“, když právě on a vláda, kde sedí, z toho ono politikum udělala.

Opět bych zde chtěl připomenout zatím naprosto osamocený názor Martina Kuby, hejtmana Jihočeského kraje. Cituji část jeho rozhovoru pro idnes.cz:

To je ale chyba vlády, že neumí skloubit vyjádření úřadu se svým. Nemůžete vinit média, že upozorní na to, co se připravuje.
To samozřejmě. Vždyť říkám, že se tomu musí předcházet. Pokud jste zmínil Evropskou unii a využití povolenek, tak to je z mého pohledu úplně legitimní. Nejhorší strategie je, pokud vláda říká, že nemůže dělat nic, protože je na to v Bruselu směrnice. Jestli se dostaneme do situace, kdy vlády budou říkat svým občanům, že už spoustu věcí neumějí ovlivnit, tak se bojím, že je nahradí nějaký autoritářský režim, který řekne opak. Lidé si volí vlády od toho, aby prostě řešily jejich problémy a každé nařízení EU nebo každá evropská směrnice je přece tvořená vládami jednotlivých států a ty musí umět společně reagovat na změnu podmínek. Jestli lidé mají věřit, že EU jsme my všichni, tak to tak musí být. Ostatně volby v Nizozemsku ukazují, jak se situace posouvá, když vítězí strany velmi konzervativní, protiislámské. A třeba Frans Timmermans, člověk, který zásadně ovlivňoval evropskou enviromentální politiku, dnes není schopen vyhrát ani ve vlastní zemi. Najednou se může stát, že věci, které platily, prostě platit nebudou.

Tady se vyjádřil Kuba k tématu, které je v EU asi nejvíce ožehavé. Tak dlouho se vládní garnitury – establishment – zaštiťovaly údajným „populismem“ tak zvané „krajní pravice“, až jim tato údajná „pravice“ sebrala vítězství ve volbách v zemi, která rozhodně nepatří k chudým státům EU – Holandsku. AfD je už v tak zvaných „nových“ spolkových zemích bývalé NDR vedoucí silou průzkumů politických preferencí a ostatní strany zatím tvrdí, že s „AfD nikdy“. Kdy už to bez AfD nepůjde ani na celostátní úrovni, je zřejmě také jen otázka času.

Česká vláda na čele s premiérem Petrem Fialou si počíná chybně nejen v „komunikaci“, či vlastně nekomunikaci. I Fiala se zatím ve shodě s establishmentem EU chová k tak zvané „krajní pravici“ přezíravě. Měl by ale zpozornět. Vždyť už i poslední průzkumy volebních preferencí ukazují hluboký propad vládních stran včetně ODS. Volby by podle volebního modelu STEM pro CNN Prima News vyhrálo hnutí ANO, které by získalo 33,2 procenta hlasů. Následovala by SPD, pro kterou by hlasovalo 12 procent voličů. ODS by s 11,6 procenta skončila třetí. Lidovci by se do Sněmovny nedostali.

Závěr se zdá být proto velmi pochmurný, zejména pro politiku a politiky dnešních vládních stran. Vykládat vážně do světa, že česká vláda zachraňuje tak zvaným balíčkem státní finance a ztratit důvěru dnes už většiny obyvatel Česka, je skutečné unikum. Hodně voličů dnešní vlády sice říká, že to vláda dělá špatně, ale opozice by to dělala ještě hůř. Nicméně, efekt Anibabiš a „okamurizmu“ se zřejmě vyčerpal a tyto dvě strany by dnes volilo asi 45 % voličů a mohly by tak získat za určitých podmínek většinu v poslanecké sněmovně.

Zejména pro ODS by to měl být jasný signál k tomu, že je nutné se probrat ze snění a vrátit se do reality současné politiky. Bude-li takto postupovat další měsíce, strany vládní koalice nedopadnou dobře ve volbách v příštím roce. Domnívám se, že už by nepomohlo ani zrušení restrikcí v tak zvaném balíčku, protože důvěra lidí v tuto vládu je na samém dnu.